unrequited love 3

Už byl večer a ztmívalo se. Využili jsme toho, že i zítra budeme v Praze a jeli jsme k Daweovi domu. Dawe měl totiž dům blíž neš já a tak to pro nás dva lenochy bylo výhodnější. A navíc mam u Dawea svuj vlastní pokoj, kterej jsme spolu před rokem udělali, protože jsem u

Dawea prakticky pořád. Zula jsem si boty a šla chodbou,

kde byli naš společné fotky. Jak jsme na sebe jako malý

stříkali hadicí vodu, náš první den ve škole, jak jsme seděli u playstationa, náš poslední den na

 základce, jak jsme odmaturovali, Dawe s krátkejma vlasama, my dva jako velký rockeři, jak sedíme na lavičce a

 hodně dalších fotek. Když jsem se na ty fotky tak dívala a vzpomínala, musela jsem se usmát. 

"To jsou ksichty co?" řekl Dawe a zasmál se.

"To jo" A měl pravdu. Na všech fotkách na kterých jsme byli čelem k foťáku, jsme měli strašný výrazy v obličeji. Ano, jsme velmi fotogeničtí.

"Dawe, fotíš pořád?" zeptala jsem se. Dawe všechno vždycky fotil a moc mu to šlo

"Jo. Každý ráno jen co vztanu už mám v ruce foťák." zasmál se. Šli jsme do obýváku, udělali si pop corn a koukali na Marley a já. Na tenhle film jsme spolu vždycky koukali a vždycky jsme u toho brečeli. Ani dnešek nebyl vyjímkou. Na konci filmu jsme si navzájen v obětí brečeli na ramena.

"Tak, večerníček už dávno skončil, takže umejt, pomodlit, do postele a spát" zasmál se Dawe.

"A ty taky. "

"Fajn, pomodlíme se spolu." řekl

"Pane bože...."

"Prosíme tě..."

"Aby jsme zíra měli hezké počasí..."

"Hodně jídla...."

"Pití...."

"A ať Em najde svůj dávno ztracený mozek"

"Hej!! A ať Daweovi vypadaj všechy vlasy." Tak a válka započala. Běhali jsm po domě házeli po sobě polštáře a vymejšleli si nadávky.

"Ty kedlubno jedna!!"

"Ty květináči!!"

"Ty papriko!!"

"Ty hovnivále!!"

"Ty... ty ty... muško na zdi."

"Tak tos přehnal. Nechtěla se to řikat, ale buu muset. TY SALÁTE!!!" oba dva jsme padli smíchy k zemi a nemohli se zvednout. Nakonec jsme se převlíkli a oba usli na gauči.

*Ráno*

Ležela sem vedle Dawea a pořád se mi nechtělo vztávat. Chvíli jsem ležela, ale po chvíli mě Dawe probudil, když běžel ven s foťákem. On jde fakt něco fotit? Vztala jsem a šla za nim. A opravdu. Ten cvok v tý ranní zimě před domem fotil. Vzala jsem svůj foťák a běžela za nim.

"Soutěž o nejlepší fotku!!" zaječela sem a fotila. Dawe se lek a začal fotit taky. Nakonec jsme se fotili navzájem.

"Neměli by jsme už pomalu vyjet?" zeptal se Dawe

"Tak oblíkat a jedem. Ben už určitě čeká."

"Hm..."

"Dělej vztaň z tý lavičky a pojď."

"Ale já mám právo sedět!!"

"Ty máš možná tak právo mlčet a pracovat"

"OK. Už jduu.."

"To vidim."

"Ale ty pojď taky!"

"No jo." po takovéhle půlhodinové hadce jsme se dostali do auta a jeli.

A PLS KOMENT!!!!

Unrequited love 2

.

Naše první zastávka měla být v Praze u Adama Mišíka. A jelikož v Praze bydlíme i pracujeme, tak jsme moc daleko nejeli. Adam na nás už čekal.

"Ahoj Adame. Jsme od pana Greye." řekli jsme když seběhl k nám z jeho boží vily.

"Aha, bez urážky, ale čekal jsem někoho ehm... staršího.  Kolik vám je?"

"19 a Em je 18." Odpověděl mu Dawe.

"Jí je 18? Tak to jo." Řekl Adam a podíval se na mě. Já vím, že na 18 vůbec nevypadám, ale já za to nemůžu.

"Fajn. Zařídim, aby za tebou jezdila jedna 90 letá babička. " řekla jsem.

"Ne, to ne. Jen vypdáš trochu mladší. A vy ohodnotit můj koncert jestli se vyplácí mě sponzorovat?"

"Jop. Když budeš dobrej, možná budeš mít i svoje vlastní tour bro " usmála jsem se.

"A to vám jako šéf věří? nic v zlém, ale já bych někomu takovému moc nevěřil."

"Řekl šestnáctiletý" doplnil Dawe Adama. Tomu jsem se prostě musela začít smát.

"Neboj Adame, můj táta mi věří všechno." při jeho pohledu jsem dostala další záchvat smíchu a Dawe taky takže jsme se tam nakonec oba váleli po zemi.

"Cože!! On.... on ..... šéf..... tvůj táta..." nemohl se vymáčknout Adam.

"Ano. A teď už by jsme měli jet. Za hoďku máš ten koncert. Uvidíme se potom." řekla jsem a šla z Dawem do auta.

*Koncert*

"Jsi zářivě snová a já Casanova..." zpívá Adam a já s Dawem jsme poslouchali a zpívali taky. Adamovo písničky se mi líbili a jednu dobu sem byla i blázen do Adama, ale to není důležitý. Po koncertě jsme šli za nim.

"Tak co? Líbilo?" ptal se nás Adam.

"Jasně. Bylo to super. Určitě se o tobě zmíníme jen v dobrém." ujistila jsem ho.

"A nechcete tu ještě zůstat pár dní" ptal se.

"Rádi by jsme zůstali, ale máme ještě práci. Možná později." řekl Dawe když vyděl že já to prostě nedokážu.

"OK. Tak zatím a šťastnou cestu."

"Děkujme"

První zastávka byla u konce a my už museli jet. Další zastávka Ben Cristovao.

Never lose hope - Úvod

Těm, co si tenhle příběh už začali číst předtím se fakt omlouvám, 
ale jaksi jsem velice nerozhodný člověk a
všechno tisícrát přepisuju, ale
slibuju, že takhle už to zůstane.

Takže.. tenhle příběh bude o dvou skejťačkách - Jessice a Sophie. Povahově a vlastně i vzhledově to jsou naprosté opaky, ale i přes to jsou nejlepší kamarádky.

O Sophie by se dalo říct, že je to spíš taková slušňačka s hromadou diplomů a ocenění ze střední školy. Člověk by si vybavil ne moc hezkou brunetku s brýlemi a hromadou pih po celém obličeji. To ale vůbec není Sophie-in případ. Ona se stará o svůj vzhled možná až moc. Ale ne že by byla nějak nafoukaná, jen se snaží dobře vypadat. Chtěla taky jít na vysokou, ale podle jejích rodičů, to prý nemá cenu. Oni totiž vlastní
obrovskou síť hotelů po celé Anglii, tudíž nejsou úplně nejchudší. No a Sophie si samozřejmě žije jako na zámku. K osmnáctým narozeninám dostala byt na kraji Londýna a práci má do konce života zajištěnou v jednom ze zmiňovaných hotelů. No na co by si mohla stěžovat? Navíc nemá žádné sourozence, takže se nemusí o nic dělit.

To Jess je ale - jak se říká - úplně jiný kafe. Ta je už od základky nefalšovaná průšvihářka, kterou už by nezměnila snad ani polepšovna. Narozdíl od Sophie nemá vůbec jednoduchý život. Ze základní školy vyšla jen tak tak a střední neudělala už vůbec. Teď momenálně pracuje v obchodě s cédéčky. Rodiče jí asi před rokem zemřeli a tak jí po nich zústal byt, který následně zařizovala se svojí sestrou, která je na tom finančně o dost lépe a proto taky pořád cestuje. To je pro Jess vlastně i výhoda, protože vždycky když se vrátí, přiveze jí něco, co se ve věčině případů opravdu hodí. Ovšem života si užívá víc než kdokoli jiný. Průšvihářkou zústala a asi i zústane, nepozná rozdál mezi dobrem a zlem, nijak extra se o sebe nestará, je jí prakticky všechno úplně jedno a hlavně ona žije přítomností, minulost už dávno hodila za hlavu a o budoucnost se nijak zvlášť nestará.

Btw:

Tak to by bylo pro začátek asi všechno. Doufám, že

vás to aspoň trochu zaujalo a že to budete

číst a KOMENTOVAT!!

Protože jinak se vám na to srdečně vykašlu!! :)*

*Wee*

unrequited love1

 

"Emily, volá tě šééf !" slyšela sem Mandy.

"Už jdu" zaječela sem, dopila kafe a šla k šéfovo kanceláři. Tohlento tu posloucham dva roky v kuse. Jak  já to nenávidim. Doufam, že zase brzo nekam pojedu a nebudu tam furt muset chodit. Zaklepala sem a otevřela.

"Ahoj Em, posaď se."

"Ahoj tati" odvětila sem a jako hodné dítě si sedla. Ano můj šéf a šéf celýho tohohle podniku, který sponzoruje zpěváky a kapely je můj táta. Jak trapné pracovat pro tátu. Ale za ten plat to stojí.

"Už dlouho si nikam nejela.." no hurááá "co takhle podívat se za Benem Cristovalem, Adamem Mišíkem, Ollym Mursem a One direction?" řekl s úsměvem.

"Jasně a kdy?" zeptala sem se nadšeně.

"Hned zítra. Jo a Dawe jede s tebou."

"Okey." Dawe je můj kamarád z dětství, takže jsem strašně ráda že jede on. Za tu dobu co ho znám je jako můj bratr. A zatraceně sexy bratr. :3

"Můžeš jít domu si zabalit věci Em."  Kývla jsem a odešla. Jakmile jsem zavřela dveře začala jsem skákat a křičet "Joooo"

"Co tu ječíš." otočila jsem se. Kdo to tak asi mohl být? Dawe.

"Jé, čau Dawe, kam jdeš?"

"Prej mě volá tvůj táta. Nevíš, co chce."

"Asi to, že spolu zejtra jedeme za Benem, Adamem, Ollym a 1D Ale psst. Ode mě to nemáš."

"Cože? Jupíí."

"Běž tam, počkam na tebe a pak tu budem skákat spolu." řekla jsem se smíchem. A Dawe šel. Za pár minut jsme pak skákali po celý chodbě a křičeli radostí. Prostě super. Konečně vypadnu z toho kanclu a ještě k tomu s Dawem.