unrequited love 3

Už byl večer a ztmívalo se. Využili jsme toho, že i zítra budeme v Praze a jeli jsme k Daweovi domu. Dawe měl totiž dům blíž neš já a tak to pro nás dva lenochy bylo výhodnější. A navíc mam u Dawea svuj vlastní pokoj, kterej jsme spolu před rokem udělali, protože jsem u

Dawea prakticky pořád. Zula jsem si boty a šla chodbou,

kde byli naš společné fotky. Jak jsme na sebe jako malý

stříkali hadicí vodu, náš první den ve škole, jak jsme seděli u playstationa, náš poslední den na

 základce, jak jsme odmaturovali, Dawe s krátkejma vlasama, my dva jako velký rockeři, jak sedíme na lavičce a

 hodně dalších fotek. Když jsem se na ty fotky tak dívala a vzpomínala, musela jsem se usmát. 

"To jsou ksichty co?" řekl Dawe a zasmál se.

"To jo" A měl pravdu. Na všech fotkách na kterých jsme byli čelem k foťáku, jsme měli strašný výrazy v obličeji. Ano, jsme velmi fotogeničtí.

"Dawe, fotíš pořád?" zeptala jsem se. Dawe všechno vždycky fotil a moc mu to šlo

"Jo. Každý ráno jen co vztanu už mám v ruce foťák." zasmál se. Šli jsme do obýváku, udělali si pop corn a koukali na Marley a já. Na tenhle film jsme spolu vždycky koukali a vždycky jsme u toho brečeli. Ani dnešek nebyl vyjímkou. Na konci filmu jsme si navzájen v obětí brečeli na ramena.

"Tak, večerníček už dávno skončil, takže umejt, pomodlit, do postele a spát" zasmál se Dawe.

"A ty taky. "

"Fajn, pomodlíme se spolu." řekl

"Pane bože...."

"Prosíme tě..."

"Aby jsme zíra měli hezké počasí..."

"Hodně jídla...."

"Pití...."

"A ať Em najde svůj dávno ztracený mozek"

"Hej!! A ať Daweovi vypadaj všechy vlasy." Tak a válka započala. Běhali jsm po domě házeli po sobě polštáře a vymejšleli si nadávky.

"Ty kedlubno jedna!!"

"Ty květináči!!"

"Ty papriko!!"

"Ty hovnivále!!"

"Ty... ty ty... muško na zdi."

"Tak tos přehnal. Nechtěla se to řikat, ale buu muset. TY SALÁTE!!!" oba dva jsme padli smíchy k zemi a nemohli se zvednout. Nakonec jsme se převlíkli a oba usli na gauči.

*Ráno*

Ležela sem vedle Dawea a pořád se mi nechtělo vztávat. Chvíli jsem ležela, ale po chvíli mě Dawe probudil, když běžel ven s foťákem. On jde fakt něco fotit? Vztala jsem a šla za nim. A opravdu. Ten cvok v tý ranní zimě před domem fotil. Vzala jsem svůj foťák a běžela za nim.

"Soutěž o nejlepší fotku!!" zaječela sem a fotila. Dawe se lek a začal fotit taky. Nakonec jsme se fotili navzájem.

"Neměli by jsme už pomalu vyjet?" zeptal se Dawe

"Tak oblíkat a jedem. Ben už určitě čeká."

"Hm..."

"Dělej vztaň z tý lavičky a pojď."

"Ale já mám právo sedět!!"

"Ty máš možná tak právo mlčet a pracovat"

"OK. Už jduu.."

"To vidim."

"Ale ty pojď taky!"

"No jo." po takovéhle půlhodinové hadce jsme se dostali do auta a jeli.

A PLS KOMENT!!!!