I když jsme jeli jen na druhou stranu Prahy, stejně to bylo něco. Všude zácpy jako obvykle a strašná nuda. Koukala jsem z okýnka spolujezdce na auta, která projížděla a stavěla v pruhu vedle nás. Všichni byli naštvaný, že kvůli zácpě jedou pozdě. Pohled na tucty mračících se lidí fakt potěší a já je prostě musela rozveselit. Takže narovnat, nahodit úsměv a mávat. Zrovna kolem projíždělo pár mladých kluků. Když mě viděli, začali se smát a mávat mi na zpět. "Ahoj!!" Někdy i takové zamávání dokáže člověku zvednout náladu. A tak jsem mávala. Sice sem vypadala jako úplný retard, ale to mi vůbec nevadilo. to je u mě naprosto normální.
*O půl hodiny později*
"Tak a jsme tu" řekl Dawe a usmál se na mě.
"Hurááá" zaječela sem a vyskočila z auta. Měla jsem tak přesezenej zadek že to snad není možný. Bena jsem měla ráda. Vždycky jsem za nim jezdila s taťkou. Ben uměl prostě každému zvednout náladu.
"Aaa, koho pak tu máme. Čau Em." otočila jsem se za hlasem.
"Bene!!" stál tam s tou jeho černou kšiltovkou na hlavě, šedou mikinou a Černýma ryflema.
"Zdar Dawe, jak se vede brácho" šel se přivítat i s Dawem
"No zduř. Super."
"Tak pojďte dovnitř, pokecáme ne? Chceš čokoládu Em?"
"Jasně!! Čokoláda. Mňáám"
"A co ty Dawe?"
"Tak já si dám taky čokoládu." usmál se Dawe. Šli jsme s Benem do jeho domu a dali si s nim úžasnou čokoládu se šlehačkou.
"Tak co Em? Co táta? Nebuzeruje tě moc?"
"Ne, konečně mě poslal pryč z kanceláře. Nesnáším když musím celý den sedět na zadku na jednom místě."
"To chápu. Takže jste si vyjeli? Kde jste byli a kam pojedete?"
"Zatím jsme byli u Adama a ještě jedeme za One direction a za Ollym." řekl Dawe.
"Se máte. Hned bych jel s vámi, ale mam moc práce."
"Škoda. Byla by legrace." řekla jsem smutně.
"Tak co říkal taťka? Schválí mi to turné?"
"Jasně. Zas tak blbý aby tobě neschválil turné není." zasmála jsem se.
"Tak to je bomba!" řekl a já tu větu prostě musela říct a kluci asi taky
"Jedeme bomby!" řekli jsme všichni tři najednou. Takový záchvat smíchu jako s těma dvěma jsem už dlouho neměla. Smáli jsme se tak dlouho, že mě z toho už bolelo břicho, ale nešlo to zastavit.
"Kluci.... to už stačí... mě už bolí břicho..." smála sem se dál a oni se mnou.
"A jak se daří na koncertech" zeptal se ho po našem půlhodinovém smíchu Dawe.
"Jde to. Fanoušků je hodně, ale stejně tak i haters." povzdech si Ben. Bylo mi ho strašně líto. Vždyť je perfektní. Holt nějaký pitomci myslí jen na barvu pleti.
"Ale no tak. Vždyť to jsou jen pitomý rasisti. My tě máme rádi a stejně tak i hodně dalších lidí kterým jde o to jak zpíváš a ne o to jak vypadáš" Ben se na mě usmál. Byla jsem ráda, ž mu můžu zvednout náladu jako on vždycky mě. Ale teď už budeme muset jet. Anglie nás čeká...
Žádné komentáře:
Okomentovat