"Fakt ste si jistý, že to žije?"
"Proč by neměla žít, prosimtě?"
"A dejchá vůbec?
"Jo, zvedá hrudník, vidíš?"
"No jasně, to je to jediný na co koukáš, viď Harry.
"A co když má jenom hlad?
"Nialle, zmlkni."
"Hele, otvírá oči!"
"Žije!"
Otevřela jsem oči a v tu chvíli se mi zastavilo srdce.
Vykřikla jsem.
"Louisi, já ti říkal ať se pořádně učešeš, teď se tě chudák lekla," řekl Zayn pobaveně.
"Ty máš co říkat," zasmál se Loui.
"Mě to náhodou sluší!"
Byla to pravda? Opravdu tady teď stáli přímo přede mnou?
Co když se za chvíli vzbudím ve vlastní posteli a zjistím, že to všechno byl jenom sen?
"Holka, si v pohodě?" zeptal se ustaraně Liam.
Zavrtěla jsem hlavou.
Všichni se tomu jen zasmáli.
"Jak se jmenuješ?" zajímalo Louise.
"Sophie."
"Ha! Ona mluví!" vykřikl nadšeně Niall.
Tomu jsem se prostě zasmát musela.
"Tak Sophie, nemáš hlad?"
Přikývla jsem.
"Já to přinesu!" vykřikl Harry a někam odběhl.
"On se do tebe zabouch," smál se Loui, "Už tam na tý ulici."
Nechápavě jsem se na něj podívala.
"No jo, ty si to vlastně nemůžeš pamatovat," praštil se do čela.
"Prostě. Jak jsi šla po ulici, nějak si se prej motala a pak když si padala, Harry tě chytil a nenapadlo ho nic lepšího než tě nakvartýrovat sem k nám," vysvětlil mi stručně.
"Táák, už se to nese!" zvolal Harry už ode dveří s tácem v ruce.
"To jsem udělal sám," usmál se, "Teda toho
"I was broken
I was choking
I was lost
This song saved my life.."
Zpívala jsem svojí oblíbenou písničku - This Song Saved My Life
od Simple Plan a přitom hrála na kytaru.
Zpívám příšerně, ale nikoho přece nenutím, aby mě poslouchal.
Mitch měl opět nějakou práci u sebe v kanclu a já jako obvykle seděla
na pultu s kytarou v ruce.
Už jenom hodinu a bude pauza na oběd, říkala jsem si pořád dokola.
Je tu opravdu nuda!
Kyle si to volno nakonec vzal do konce týdne.
Prý mu přijeli příbuzní ze Skotska a slaví tátovy narozeniny.
Nechápu jak někdo může slavit čtyři dny.
Ale co, já kdybych měla možnost čtyři dny nechodit do práce a mít
k tomu pořádnou a pravdivou výmluvu, taky bych to brala.
"Jééééés!" vtrhla najednou do obchodu Sophie.
"Co řveš?" zeptala jsem se.
"Hádej, s kym du zejtra na oběd a tebe si můžu vzít s sebou!"
"S Andym Biersackem asi těžko, co?"
"Néé.." vypadalo to, jakoby se zamyslela.
"No prostě s úplně úžasnejma klukama a tři z nich sou volný! Teda vlastně dva! Ten jeden je muj! Ale tak neříkej, že tomuhle odoláš!
Zamyslela jsem se.
"Sou hezký?"
"Nádherný!"
"Pffff.. No tak jo," řekla jsem ne úplně nadšeně.
"Já tě miluju!" skočila mi kolem krku.
"No jo, dyť já tebe taky," řekla jsem celkem zaskočeně,
protože tohle mi Sophie často neříká.
"Tak zejtra, přesně ve 12 v tý restauraci, jak sme tam byli na tvoje narozky, víš?"
Přikývla jsem.
"Tak na to hlavně nezapomeň!"
"Neboj, prosimtě."
Celá nadšená odcupitala z obchodu a na ulici si ještě skákala.
Tomu jsem se prostě musela zasmát.
Takovou jsem jí ještě neviděla.
Už jsem si vyzkoušela snad úplně všechno, ale nic se nelíbí!
A za hodinu už tam musim být!
Nakonec, po čtyřhodinovém vybírání jsem se rozhodla pro tohle:
Ještě mi samozřejmě další půlhodinu trvalo se nalíčit a všechno okolo.
Nakonec jsem zjistila, že mám už jen 10 minut.
Rychlostí blesku jsem vyběhla z bytu a cestou ze schodů si zavolala taxíka.
Ani si nejsem jistá, jestli jsem zamkla, ale to není podstatné.
Vyběhla jsem na ulici a po pár vteřinách přijel taxík.
Páni, dneska se teda vyznamenali.
Hned jsem nastoupila a nadiktovala řidičovi adresu.
Přijela jsem k restauraci a bylo 11:59.
Mám já to ale štěstí.
Řidiči jsem podala peníze a dál stála před restaurací.
Zhluboka jsem se nadechla, ale neudělala ani krok.
Připadala jsem si jako přilepená super lepicí žvýkačkou.
Vůbec jsem se neodhodlala tam vejít.
Kurňa. No tak Sophie pohni!
Ok, tak nádech a výdech.
Jde se.
Otevřela jsem velké prosklené dveře a vešla dovnitř.
Všimla jsem si jich hned jako první i když seděli úplně vzadu v koutě, asi aby je nikdo hned neuviděl.
Byla tam i Perrie a Eleanor.
Je jsem vždycky chtěla poznat, ale Danielle taky, bohužel asi ji nepoznám.
Vydala jsem se přímo za nimi.
Harry už mě zaregistroval a usmál se.
"Ahoj," pozdravila jsem, když jsem dorazila ke stolu.
"Nazdár," řekli kluci jednohlasně.
"Jo.. ehm, holky tohle je Sophie," představil mě Louis.
"Ahoj," podali jsme si ruce.
"Posaď se," pobídl mě Loui, "Harry ti drží místo," šibalsky se na mě usmál.
Sedla jsem si tedy vedle Harryho a sundala si vestu.
"Sluší ti to," skoro zašeptal Harry.
"Děkuju," podívala jsem se na něj s úsměvem.
"Hele a kde máš tu tvojí kámošku?" zeptal se Liam.
No jo, Jess. Kde kruci je?
"Ehm.. ona.. si ještě musí něco zařídit. Přijde co nejdřív."
"Aha."
"Em.. omluvíte mě na vteřinku? Skočím si jen na záchod," řekla jsem rychle a odběhla.
Vytáhla jsem mobil a vytočila Jess-ino číslo.
"No?" ozval se její unavený hlas.
"Kde kurva si?"
"Em.. doma?"
"Nemáš bejt náhodou teď se mnou v restauraci?"
"...Sakra."
"No. Sakra.. Pohni!"
"No jo, za 10 minut sem tam, nešil."
"Dělej!" naštvaně jsem zavěsila a vrátila se zpátky ke stolu.
Chvíli jsme si povídali o všem možném, až už jsem opravdu začínala mít hlad.
Sakra Jess, kde jsi?"
V tom do dveří vtrhla osoba.
No kdo jiný než Jess.
Bože já jí střelim.
Měla na sobě obyčejné šedé tričko, modrou kostkovanou košili, roztrhané jeansy a nějakou podivnou kšiltovku, v ruce samozřejmě skateboard.
Rozhlédla se po restauraci a když mě uviděla, vydala se směrem k nám.
"Čabas lidi, sorry že du pozdě, nějak sem se zdržela,"
řekla jakoby nic.
"Eh.. jo lidi, tohle je Jess. Jess, tohle je Harry, Louis, Eleanor, Niall, Liam, Perrie a Zayn," představila jsem jí každého popořadě, jak seděli.
Sundala si brýle a její oči se zastavili na Zaynovi.
Přísahala bych, že on na ni taky zírá a Perrie si toho nepochybně všimla.
Popadla jsem Jess za ruku a prudce se s ní posadila, abych odpoutala její pozornost.
"To ses nemohla oblíknout trochu líp?" zašeptala jsem.
"Sakra bylo to narychlo, prostě sem vzala to první, co sem našla. Snad se tolik nestalo," řekla podrážděně.
"Tak, už si můžemě objednat, ne?" prolomil Niall trapné ticho.
"Jo, jasně! Mam děsnej hlad!" vykřikla Jess.
"Ááá miluju tě sestro!" napřáhl ruku a plácl si s ní.
"Co to bude?" ozval se najednou číšník.
"Jo, tak pro mě tři velký hambáče, k tomu velkou porci hranolků s kečupem a takový ty miniřízečky.. víte co myslim ne? No a k tomu jednu velkou colu," nadiktovala Jess svou objednávku.
Všichni na ní jen nevěřícne koukali.
"O muj bože, dám si to co ona!" pronesl nadšeně Niall.
Všichni jsme si postupně objednali a čekali.
"Em, takže Jess, ty jezdíš na skatu?" zeptala se Eleanor.
"Že váháš. Když mi bylo asi 9, šla sem do skateparku
a tam mě to naučili kluci. Měli ze mě hroznou prdel, tak žejo takový škvrně
jako já a oni takový aspoň 17tiletý. No prostě hrůza.
Ale naučili mě to fakt dobře," řekla s úsměvem Jess.
"Aha.. mě když bylo 9, hrála jsem si s panenkama," zasmála se El.
"Jo, to mě nikdy nebralo," pověděla znechuceně Jess.
V tom se podívala na Liama, pak na Louiho a vypadala zamyšleně.
"Kluci, já mam pocit, jakobych vás už někde viděla," řekla nakonec.
Všichni se na mě nechápavě podívali.
Já jen zavrtěla hlavou a dala si prst ke rtům, aby byli ticho.
Díkybohu to pochopili a nic neříkali.
Kdyby se totiž Jess dověděla, že sou to One Direction, asi by odsud vypadla tak rychle,
jako sem vtrhla.
Mám štěstí, že jediné, co o nich ví je, jak se jmenují - jako kapela,
nakonec se i vyplatilo, že mě nikdy neposlouchala, když jsem o nich mluvila.
V tu chvíli přišel číšník a přinesl Jess-inu a Niall-ovu porci.
Následně pak i ty zbylé a my se mohli pustit do jídla.
"Jo, zvedá hrudník, vidíš?"
"No jasně, to je to jediný na co koukáš, viď Harry.
"A co když má jenom hlad?
"Nialle, zmlkni."
"Hele, otvírá oči!"
"Žije!"
Otevřela jsem oči a v tu chvíli se mi zastavilo srdce.
Vykřikla jsem.
"Louisi, já ti říkal ať se pořádně učešeš, teď se tě chudák lekla," řekl Zayn pobaveně.
"Ty máš co říkat," zasmál se Loui.
"Mě to náhodou sluší!"
Byla to pravda? Opravdu tady teď stáli přímo přede mnou?
Co když se za chvíli vzbudím ve vlastní posteli a zjistím, že to všechno byl jenom sen?
"Holka, si v pohodě?" zeptal se ustaraně Liam.
Zavrtěla jsem hlavou.
Všichni se tomu jen zasmáli.
"Jak se jmenuješ?" zajímalo Louise.
"Sophie."
"Ha! Ona mluví!" vykřikl nadšeně Niall.
Tomu jsem se prostě zasmát musela.
"Tak Sophie, nemáš hlad?"
Přikývla jsem.
"Já to přinesu!" vykřikl Harry a někam odběhl.
"On se do tebe zabouch," smál se Loui, "Už tam na tý ulici."
Nechápavě jsem se na něj podívala.
"No jo, ty si to vlastně nemůžeš pamatovat," praštil se do čela.
"Prostě. Jak jsi šla po ulici, nějak si se prej motala a pak když si padala, Harry tě chytil a nenapadlo ho nic lepšího než tě nakvartýrovat sem k nám," vysvětlil mi stručně.
"Táák, už se to nese!" zvolal Harry už ode dveří s tácem v ruce."To jsem udělal sám," usmál se, "Teda toho
Ty jeho nádherné zelené oči jsem vždycky měla nejradši. A ten úsměv...
Kurňa, já na něj zírám! Rychle jsem odvrátila pohled.
Vzala jsem si hrnek s kakaem a napila se..
*Jess*
"I was broken
I was choking
I was lost
This song saved my life.."
Zpívala jsem svojí oblíbenou písničku - This Song Saved My Life
od Simple Plan a přitom hrála na kytaru.
Zpívám příšerně, ale nikoho přece nenutím, aby mě poslouchal.
Mitch měl opět nějakou práci u sebe v kanclu a já jako obvykle seděla
na pultu s kytarou v ruce.
Už jenom hodinu a bude pauza na oběd, říkala jsem si pořád dokola.
Je tu opravdu nuda!
Kyle si to volno nakonec vzal do konce týdne.
Prý mu přijeli příbuzní ze Skotska a slaví tátovy narozeniny.
Nechápu jak někdo může slavit čtyři dny.
Ale co, já kdybych měla možnost čtyři dny nechodit do práce a mít
k tomu pořádnou a pravdivou výmluvu, taky bych to brala.
"Jééééés!" vtrhla najednou do obchodu Sophie.
"Co řveš?" zeptala jsem se.
"Hádej, s kym du zejtra na oběd a tebe si můžu vzít s sebou!"
"S Andym Biersackem asi těžko, co?"
"Néé.." vypadalo to, jakoby se zamyslela.
"No prostě s úplně úžasnejma klukama a tři z nich sou volný! Teda vlastně dva! Ten jeden je muj! Ale tak neříkej, že tomuhle odoláš!
Zamyslela jsem se.
"Sou hezký?"
"Nádherný!"
"Pffff.. No tak jo," řekla jsem ne úplně nadšeně.
"Já tě miluju!" skočila mi kolem krku.
"No jo, dyť já tebe taky," řekla jsem celkem zaskočeně,
protože tohle mi Sophie často neříká.
"Tak zejtra, přesně ve 12 v tý restauraci, jak sme tam byli na tvoje narozky, víš?"
Přikývla jsem.
"Tak na to hlavně nezapomeň!"
"Neboj, prosimtě."
Celá nadšená odcupitala z obchodu a na ulici si ještě skákala.
Tomu jsem se prostě musela zasmát.
Takovou jsem jí ještě neviděla.
Další den 11:00 am
*Sophie*
Sakra. Co si vezmu na sebe?
Toť otázka, na kterou si nedokážu odpovědět už od 7 hodin od rána.
Ne, že bych toho oblečení měla málo, spíš právě naopak.
A za hodinu už tam musim být!
Nakonec, po čtyřhodinovém vybírání jsem se rozhodla pro tohle:
Ještě mi samozřejmě další půlhodinu trvalo se nalíčit a všechno okolo.
Nakonec jsem zjistila, že mám už jen 10 minut.
Rychlostí blesku jsem vyběhla z bytu a cestou ze schodů si zavolala taxíka.
Ani si nejsem jistá, jestli jsem zamkla, ale to není podstatné.
Vyběhla jsem na ulici a po pár vteřinách přijel taxík.
Páni, dneska se teda vyznamenali.
Hned jsem nastoupila a nadiktovala řidičovi adresu.
Přijela jsem k restauraci a bylo 11:59.
Mám já to ale štěstí.
Řidiči jsem podala peníze a dál stála před restaurací.
Zhluboka jsem se nadechla, ale neudělala ani krok.
Připadala jsem si jako přilepená super lepicí žvýkačkou.
Vůbec jsem se neodhodlala tam vejít.
Kurňa. No tak Sophie pohni!
Ok, tak nádech a výdech.
Jde se.
Otevřela jsem velké prosklené dveře a vešla dovnitř.
Všimla jsem si jich hned jako první i když seděli úplně vzadu v koutě, asi aby je nikdo hned neuviděl.
Byla tam i Perrie a Eleanor.
Je jsem vždycky chtěla poznat, ale Danielle taky, bohužel asi ji nepoznám.
Vydala jsem se přímo za nimi.
Harry už mě zaregistroval a usmál se.
"Ahoj," pozdravila jsem, když jsem dorazila ke stolu.
"Nazdár," řekli kluci jednohlasně.
"Jo.. ehm, holky tohle je Sophie," představil mě Louis.
"Ahoj," podali jsme si ruce.
"Posaď se," pobídl mě Loui, "Harry ti drží místo," šibalsky se na mě usmál.
Sedla jsem si tedy vedle Harryho a sundala si vestu.
"Sluší ti to," skoro zašeptal Harry.
"Děkuju," podívala jsem se na něj s úsměvem.
"Hele a kde máš tu tvojí kámošku?" zeptal se Liam.
No jo, Jess. Kde kruci je?
"Ehm.. ona.. si ještě musí něco zařídit. Přijde co nejdřív."
"Aha."
"Em.. omluvíte mě na vteřinku? Skočím si jen na záchod," řekla jsem rychle a odběhla.
Vytáhla jsem mobil a vytočila Jess-ino číslo.
"No?" ozval se její unavený hlas.
"Kde kurva si?"
"Em.. doma?"
"Nemáš bejt náhodou teď se mnou v restauraci?"
"...Sakra."
"No. Sakra.. Pohni!"
"No jo, za 10 minut sem tam, nešil."
"Dělej!" naštvaně jsem zavěsila a vrátila se zpátky ke stolu.
Chvíli jsme si povídali o všem možném, až už jsem opravdu začínala mít hlad.
Sakra Jess, kde jsi?"
No kdo jiný než Jess.
Bože já jí střelim.
Měla na sobě obyčejné šedé tričko, modrou kostkovanou košili, roztrhané jeansy a nějakou podivnou kšiltovku, v ruce samozřejmě skateboard.
Rozhlédla se po restauraci a když mě uviděla, vydala se směrem k nám.
"Čabas lidi, sorry že du pozdě, nějak sem se zdržela,"
řekla jakoby nic.
"Eh.. jo lidi, tohle je Jess. Jess, tohle je Harry, Louis, Eleanor, Niall, Liam, Perrie a Zayn," představila jsem jí každého popořadě, jak seděli.
Sundala si brýle a její oči se zastavili na Zaynovi.
Přísahala bych, že on na ni taky zírá a Perrie si toho nepochybně všimla.
Popadla jsem Jess za ruku a prudce se s ní posadila, abych odpoutala její pozornost.
"To ses nemohla oblíknout trochu líp?" zašeptala jsem.
"Sakra bylo to narychlo, prostě sem vzala to první, co sem našla. Snad se tolik nestalo," řekla podrážděně.
"Tak, už si můžemě objednat, ne?" prolomil Niall trapné ticho.
"Jo, jasně! Mam děsnej hlad!" vykřikla Jess.
"Ááá miluju tě sestro!" napřáhl ruku a plácl si s ní.
"Co to bude?" ozval se najednou číšník.
"Jo, tak pro mě tři velký hambáče, k tomu velkou porci hranolků s kečupem a takový ty miniřízečky.. víte co myslim ne? No a k tomu jednu velkou colu," nadiktovala Jess svou objednávku.
Všichni na ní jen nevěřícne koukali.
"O muj bože, dám si to co ona!" pronesl nadšeně Niall.
Všichni jsme si postupně objednali a čekali.
"Em, takže Jess, ty jezdíš na skatu?" zeptala se Eleanor.
"Že váháš. Když mi bylo asi 9, šla sem do skateparku
a tam mě to naučili kluci. Měli ze mě hroznou prdel, tak žejo takový škvrně
jako já a oni takový aspoň 17tiletý. No prostě hrůza.
Ale naučili mě to fakt dobře," řekla s úsměvem Jess.
"Aha.. mě když bylo 9, hrála jsem si s panenkama," zasmála se El.
"Jo, to mě nikdy nebralo," pověděla znechuceně Jess.
V tom se podívala na Liama, pak na Louiho a vypadala zamyšleně.
"Kluci, já mam pocit, jakobych vás už někde viděla," řekla nakonec.
Všichni se na mě nechápavě podívali.
Já jen zavrtěla hlavou a dala si prst ke rtům, aby byli ticho.
Díkybohu to pochopili a nic neříkali.
Kdyby se totiž Jess dověděla, že sou to One Direction, asi by odsud vypadla tak rychle,
jako sem vtrhla.
Mám štěstí, že jediné, co o nich ví je, jak se jmenují - jako kapela,
nakonec se i vyplatilo, že mě nikdy neposlouchala, když jsem o nich mluvila.
V tu chvíli přišel číšník a přinesl Jess-inu a Niall-ovu porci.
Následně pak i ty zbylé a my se mohli pustit do jídla.
Btw:
Tak, další díl máme na světě.
Doufám, že se líbí!
*Wee*
Žádné komentáře:
Okomentovat