*Sophie*
"Baby, you light up my world like nobody else,
The way that you flip your hair gets me overwhelmed.."
Zpívala jsem spolu s Harryho hlasem do hřebenu, kterým jsem se právě učesala.
Jako nějaký šílenec jsem běhala po bytě, skákala po posteli a z plných plic řvala slova
What Makes You Beautiful.
Čekala jsem, že každou chvíli si přijdou stěžovat sousedi, ale nikdo nezvonil.
No, možná že zvonil, ale přes puštěné rádio jsem prostě nic neslyšela.
Uff.. písnička skončila a já byla pořádně utahaná z toho všeho běhání a poskakování.
Nechápu, jak něco takového můžou kluci vydržet celý koncert.
Vyčerpáním jsem padla na postel a zhluboka oddychovala.
V tom jsem uslyšela, jak někdo odemyká dveře.
"Těbuch Sophie!"
Jess. Moje milovaná kamarádka přišla na návštěvu. Že já jí ten klíč dávala.
"Čoveče, ty tvoje buzny byli slyšet až na ulici!"
Vrhla jsem na ní vražedný pohled.
"Kolikrát ti mam opakovat, že to nejsou žádný buzny?" vybuchla jsem.
"Ale dyť víš, že to tak nemyslim," řekla už mírnějším hlasem.
"Co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se.
To nemůžu prostě přijít pozdravit svojí nej kámošku?"
Nevěřícně jsem se na ní podívala.
"Tohle ty ale neděláš."
"No tak jo no. Pučila bys mi dvacku? Prosíím.. vrátim ti to,"
koukla na mě psím pohledem.
"Na co?" zajímalo mě.
"No.. tak jako různě. Třeba ehm.. no.. jídlo! Jo, na jídlo."
"Tak já ti uvařim," navrhla jsem, "Nebo spolu zajdem do restaurace."
"Ehm.. no víš.. já bych radši ty peníze," řekla opatrně.
Došlo mi, že na jídlo ty peníze opravdu nechce, ale nehodlala jsem z ní tahat další lži.
"Na," řekla jsem a podala jí 20 liber.
"Oo já tě miluju, zlato!"
"Vždyť já vim," zasmála jsem se.
Jasně, Jess není dokonalá, ale co by ze mě bylo bez ní?
Kdybych jí nepotkala, nikdy bych nezačala jezdit na skatu, navždy bych zůstala tou tatínkovou hodnou hočičkou a nikdy bych se neodvázala.
Jednoduše řečeno, můj život by byl pořádná nuda.
"Tak se uvidíme odpoledne," řekla s úsměvem.
"Vlastně Jess, já neska musim bejt v práci až to desíti večer."
"Holka, ty tam snad budeš jednou bydlet," zavrtěla hlavou, "Tak bych za tebou mohla přijít, ne?"
"Víš, že muj táta, tě moc nemusí."
Byla to pravda. Táta vždycky říkal, že na mě má Jess špatný vliv.Že není slušně vychovaná, obléká se jako trhan a takový ty kecy.
"Ten aby věčně neměl něco proti," protočila oči, "Tak teda čau!"
"Ahoj."
*Jess*
Vyšla jsem na ulici a dala si do uší sluchátka.
Sophie si zase pustila ty její buzíky na plný pecky a to se opravdu nedalo poslouchat.
Na mobilu jsem si pustila Rebel Love Song od Black Veil Brides - to je pořádná hudba!
Postavila jsem se na skate a vyjela přímo k trafice za rohem.
"Čabas, Keny!" pozdravila jsem chlápka za pultem.
"Áá. Vítej Jess! Jako vždycky?"
"Že se ptáš," nechápala jsem.
Pokaždé když sem přijdu, koupím si dvě krabičky cigaret. Nikdy jsem si tu nic jiného nekoupila.
Kdyby Sophie věděla, za co utratím ty její peníze, zaručeně by mi je nedala.
Ona neví, že kouřím. A ani jí to neplánuju říkat.
Vážně nechci každý den poslouchat ty kecy, jak si ničim zdraví.
"Dikec," vzala jsem si cigarety, podala Kenymu pár liber a vyšla zpátky na ulici.
Jako vždycky jsem se vydala ke starému obchodu s potravinami.Už se tomu ani tak nedalo říkat.
Okna byla vymlácená, omítka už skoro nikde, spíš to byla taková zřícenina.
Ale nikdo tam nechodil - tedy až na mě - takže jsem tam vždycky měla klid.
Posadila jsem se na svůj skate a jednu si zapálila.
Vždycky jsem se při tom uvolnila a přestala na všechno myslet.
Byla jsem prostě jenom já a ta čoudící tyčinka, co si říká cigareta.
Prostě dokonalost.
Ale bohužel, všechno jednou končí.
Nedopalek jsem zahodila za hlavu a podívala se na hodiny na mobilu.
9:16.
Vzhledem k tomu, že směna v obchodě mi začínala v devět, jsem si řekla, že bych tam měla jít.
Přetočila jsem pár písniček na mobilu, dokud jsem nebyla úplně spokojená - co se týče hudby, jsem celkem dost vybíravá - a vyjela jsem.
"No to je dost, že jdeš! Ty můžeš bejt jenom ráda, že máš takovýho skvělýho zaměstnavatele jako jsem já! Každej druhej by tě už dávno vyhodil!.."
Zase začal Mitch s tím jeho proslovem. Jen jsem si zesílila hudbu do sluchátek a šla si sednout na svoje místo za pultem.
No a jelikož je můj táta už asi rok mrtvý.. Prostě Mitch je strašný dobrák a to, že by mě vyhodil by jeho svědomí prostě neuneslo. Takže si vesměs můžu dělat, co chci a i tak mám práci zajištěnou.
Skate jsem opřela o zeď za mnou a posadila se - vlastně jsem si spíš lehla - na to staré kolečkové křeslo, které tu je už odjakživa.
Mitch nejspíš už domluvil, jelikož jsem zahlédla, jak odchází do té jeho minikanceláře, kam nikdo jiný kromě něj nesmí.
Ještě tu se mnou pracuje Kyle, ale ten si dneska vzal volno, takže jsem tu seděla úplně sama.
A jelikož sem vždycky přišlo tak maximálně 15 zákazníků za den, tak jsem se začala pěkně nudit.
Sundala jsem si sluchátka, vytáhla z tašky svůj sešit s písničkami a půjčila si jednu kytaru z těch co tu visely.
Doma mám ještě jednu půjčenou kytaru, i když vlastně už je půjčená tak 7 let, ale Mitch nevypadá, že by jí nějak postrádal, tudíž se jí ani nechystám vrátit.
Byly mi asi 3 roky, když jsem poprvé držela kytaru. Táta na ní hrál v jednom kuse a každý den mě s ní učil, takže na ní umím dost dobře.Bylo mi asi 12 a já si řekla, že prostě už musím mít vlastní kytaru.
Tak jsem zašla sem a zeptala se Mitche, jestli si můžu jednu půjčit. Nic proti neměl a tak jsem s jednou odešla domů. Vlastně už tehdy jsem neměla v plánu mu jí někdy vracet.
Nad tou vzpomínkou jsem se pousmála.
Někdy v té době jsem začala psát vlastní písničky a řekla bych, že celkem ujdou.
Doma už mám asi 8 sešitů plných písní.
A o každé si přesně pamatuju, jak vznikla.
Třeba jednou, když nám umřel papoušek jsem napsala takovou smutnou baladu. Nebo jsem jednou přinesla domů poznámku, že nedávám pozor a mamka mě poslala spát bez večeře, tak jsem napsala o tom, jak mám hlad.
Ale hlavně jsem psala o jednom klukovi ještě ze základky, co se mi líbil.
Teď už ani nevím, co se s ním stalo.
A ani mě to nezajímá.
A občas taky, když prostě nemám náladu píšu jenom melodie. A těch mám opravdu hodně.
Teď zrovna mám jednu takovou rozepsanou, tak jelikož se nudím,
řekla jsem si, že jí dopíšu.
Sedla jsem si na pult a začala hrát..
*Sophie*
10:00 pm
Konečně padla! pomyslela jsem si.
Už mám té práce opravdu plné zuby! Když pracujete na recepci hotelu, kde denně projde aspoň 80 lidí, ať už tam bydlí nebo se o to jen pokoušejí opravdu to není žádná sranda.
Pořád si na něco stěžují nebo zas nevěří tomu, že už máme plno a nebo prostě pořád chtějí něco vědět.
Vážně, jediné co teď chci je být doma, padnout na postel a spát!
Vyšla jsem z hotelu a zamkla hlavní dveře.
Bydlím jen kousek odtud, takže jsem si ani nevolala taxíka, ale na skateboard jsem si radši nestoupala, protože jsem byla opravdu hodně unavená a nevím jestli bych dokázala udržet rovnováhu.
Šla jsem tedy po ulici se skatem v ruce.
Každou chvíli se mi zavírali oči a měla jsem pocit jako bych se motala. Najednou jsem měla před očima úplně rozmazáno, zatočila se mi hlava a já cítila jak padám.
Někdo mě ale chytil, tedy aspoň myslím, opravdu jsem si přišla jako opilá.
Slyšela jsem někoho něco zamumlat a pak už jsem nejspíš usnula...
Btw:
Tak konečně jsem napsala 1. díl! Doufám, že si ho někdo
přečte a třeba i napíše koment, který by mě
mimochodem opravdu potěšil:)
Doufám, že se vám líbí!
*Wee*
Žádné komentáře:
Okomentovat