pondělí 10. listopadu 2014

unrequited love 12




Večer jsem šla do našeho společného hotelového pokoje. Dawe chtěl pořád vědět co mi je. Nepochopí to, že mu to říct nechci. Ani kvůli jeho dobru. Nevím co mám dělat. Miluju Nialla, ale když s ním zůstnu, nějaký psychopat zabije Dawea a mě taky. Když od Nialla odejdu, Dawe bude v pořádku a já asi taky. Potřebuju poradit. Vždycky mi radí Dawe nebo táta, ale Dawe to teď vědět nesmí, takže táta. Když se šel Dawe vysprchovat, vzala jsem mobil a zavolala tátovi.
"Ahoj zlatíčko, jak se máte v Anglii?"
"Anglie je super, ale mám velký problém a potřebuju poradit tati"
"povídej. co se děje?"
"Začala jsem chodit s niallem, ale někdo mi vyhrožuje že mě zabije a Dawea taky jestli s Niallem zůstanu nebo něco řeknu policii. Tati, já se bojim."
"Em, vím že to není snadé, ale nejjednodušší by bylo od nialla odejít.."
"Já vím, ale nevím jestli bych to vidržela, a co teprve on?"
"Něco vymyslím a zítra ti zavolám, ano?"
"Dobře. Děkuju tati. Ahoj." 
Táta měl pravdu. Ale opustit Nialla bude těžké. Hlavně když jeho plakát vysí skoro všude. Pustila jsem si televizi a koukala na Mrtvou nevěstu od Tima Burtona. Jak příhodný film. Mrtvá sem já, ten kluk je Niall a ta, kterou si nakonec vezme jsou ti, kdo mi vyhrožují. A pro všechny je lepší, když odejdu a rozplynu se jako vzpomínka....
*Další den
Ráno kolem 7 hodiny mi zazvonil mobil. Šla jsem na balkon a vzala to. Byl to táta. Chěl abych se rozloučila s Niallem a odjela s Dawem na pár let na Nový Zéland, kde se o One Direction moc neví. Nechá mi změnit jméno a bude to jako bych nebyla. Jako v tom filmu...
Když Dawe vztal, sedla jsem si s nim k snídani a všechno mu řekla. Byl zaskočený. Jak jinak. Ale souhlasil, že se mnou odjede a pomůže mi se se všim vyrovnat.
Po snídani jsme jeli za klukama, užít si tady ten poslední den. S Niallem jsem šla do Nando´s.
"Nialle?"
"Ano lásko?" už jsem skoro brečela. Nechtěla jsem to udělat.
"Já.. zítra musím odjet. Mám hodně velký problém a potřebuju ho vyřešit. Pravděpodobně už mě asi neuvidíš, ale věř že to všechno dělám pro tebe."
"Co? Proč odjíždíš? Proč se se mnou rozcházíš? Co se kurva děje?!"
"Někdo chce zabít Dawea a mě taky, kvůli tomu že jsme spolu. Prostě musim odjet daleko od tebe, abych ti dál nelezla do života a neodnesli to lidi co mám ráda."
"Ale... já tě miluju. Nedokážu žít bez tebe."
"Já vím. Já bez tebe taky ne, ale momentálně lepší možnost není..."
Večer jsem se se všema rozloučila a nasedla s Dawem do letadla. To mělo být naposled co jsem viděla Nialla...

čtvrtek 26. června 2014

unrequited love 11

 

Tak ten zítřek se nám trochu protáhl ale tak další díl je na světě. Pro asi jediného ale úžasného anonyma co to čte. :3 Thank You :*

 Pořád jsem myslela na Dawea. Bylo mi ho strašně líto. Louis pozval ještě nějakou jeho kamarádku Hannah, která po Dawevovi furt lezla. Sice mám Nialla ale tý blonďatý plastický Barbie bych nejradši rozkopala ten její dokonalý xicht. Ani Dawe z toho nebyl zrovna nadšený. Nechtěla jsem na to pořád koukat a tak jsem si vzala další vodku a radši pila a koukala na Nialla.

*DAWE* 

Hannah se po mě plazila snad celý večer. Bylo to strašné. Koukl jsem se směrem k Em a všiml si, že nás velmi naštvaná sleduje. Vím jaký je to pocit co teď má. Mám ho vždycky když se s Niallem cucá. Ne že bych neměl Nialla rád, ale na tom samém místě kde  jsem mohl být já kdyby on nebyl. Hrozně mu to závidím. Em odešla na záchod a tak jsem toho využil a šel za Niallem, který odešel do kuchyně.
"Ahoj Nialle."
"Ahoj Dawe." "Můžu ti něco říct?"
"Jasně. Co?"
"Važ si toho že máš Em. Je to úžasná holka a jinou takovou nenajdeš. Miluje tě. A jestli jí zlomíš srdce, počítej s tím že tě nenechám bez zranění"
" Neboj Dawe. To se snad nestane. Vím jak moc jí máš rád chápu to. Doufám že budeme přáteli i přes to jak moc ji oba milujeme a chceme."
"Jasně. Em si vybrala tebe a já to respektuji. Přátelé?"
"Přátelé."
Podali jsme si ruce a šli si sednout k ostatním.Po chvíli přišla Em. Vypadala nějak bledě a vystrašeně.
"Em. Děje se něco?" zeptal jsem se.
"Ne. Nic. Všechno je v pořádku. Opravdu." hned jsem poznal, že lže, ale nechal jsem to být. Asi to nechce řešit.

*EMILY*

Šla jsem do koupelny. Z toho chlastu mi nebylo moc dobře. Opláchla jsem si obličej vodou. Hned my bylo líp. Podívala jsem se do zrcadla a všimla si že je na něm přilepený papírek. Podívala jsem se co na něm je. Zastavilo se mi srdce. ´ Niall je můj ty děvko. Nech ho být jinak tě i s tím tvým kamarádem zabiji.´ Rychle jsem vzala papírek a schovala si ho do kapsy aby to nikdo neviděl. Nechtěla jsem aby se o mě starali.
Šla jsem za ostatníma a snažila se předstírat, že se nic neděje. Ale Dawe to zase poznal a začal se mě ptát co se děje. Nechci aby to zjistil a musím ho odtud dostat pryč.

středa 25. června 2014

INFO!!

Ahoj.
Moc se omlouvám, že jsme sem teď hodně dlouho nic nepřidaly. Nebudu se tady vymlouvat. Prostě jsem byla líná zapínat muj extra starý notebook půl hodiny. -.- Hodlám to do konce týdne trochu napravit. :)
A co by jste řekli na novou sérii příběhů...(asi před 15 minutama mě napadlo napsat příběh ve stylu seriálu American Horror Story, který jsem zrovna dokoukala...)
Pokud chcete tak napište komentář nebo něco, at vim, jestli to má vůbec cenu.





čtvrtek 3. dubna 2014

unrequited love 10...

  Dawe si sedl za volant a jeli jsme. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela nad Dawem a Niallem. Proč musí být všechno tak složitý? Proč nemůžeme být jako tučňáci. Ty si během pár vteřin vyberou s kim ztráví celý život.Už jsme přijížděli k vile, kde jsme se měli setkat s klukama. Vystoupila jsem a šla zazvonit. Otevřel mi vysmátý Liam. 
"Ahoj Em! Čau Dawe! Pojďte dál." přivítal nás a oba nás objal. Asi měl trochu upito. A to jsem si myslela že kvůli problémům s ledvnama nemůže pít.Šli jsme dál a už jsme chápali proč je Liam tak veselý. Louis tam všem nalíval vodku a smáli se tam jak blbý. Byla tam s nima i Louisova přítelkyně Eleanor. 
"Em! Dawe! Okamžitě si vemte skleničky, protože vás dva jsem ještě ožralí neviděl a musí to být taky hrozně zajímavý." zaječel Louis a tak jsme si šli se smíchem pro skleničky. Louis nám hned nalil plnou skleničku. Sedla jsem si vedle už docel a namol Nialla, který mě hned políbil.
 "Ahoj lásko."
 Oplatila jsem mu polibek. Potom jsem si všimla Dawovo pohledu a rychle se napila vodky ať to tolik nevnímám. Asi mu nebylo moc dobře.
Další kratší díl. ZÍTRA bude další snad delší. :D A jakmile si to přečtete, tak napište komentář. jakýkoliv. klidně jedno písmeno. jen chci vědět jestli to někdo čtete. :*

Unrequitd love 9

Seděla jsem na posteli a stále koukala do notebooku.
"BAF!" křikl Dawe, který zrovna vyšel z koupelny.
"DAWE! JÁ TĚ ZABIJU!" křikla jsem když jsem se vzpamatovala z infarktu a hodila po něm polštáž.
"Vedle." Jsem strašně ráda, že ho mám. S nim mám vždycky dobrou náladu a chováme se spolu jak malý děti.
"To mi jako vyhlašuješ válku?"
"Jop."
"To jsi neměl. Zase prohraješ."
"Co? Minule si prohrála ty. A před tím taky."
"Ne. Ty kecáš!" zaječela sem a hodila po něm další polštář. Bingo! A tak začala pro nás už asi 50. světová válka, o které svět neví. Chtěla jsem po něm hodit další polštář, ale on skočil na postel, položil mě a držel mi ruce nad hlavou.
"Vzdej se, nebo začnu lochtat!" zasmál se.
"Nevzdám. To radši umřu smíchy." řekla jsem a snažila se předstírat, že mě Daweovo lochtání nelochtá.
"Tak tebe to nelochtá?  Tak to zkusíme  lochtat na nohách. " usmál se. Jak já ho nenávidím.
"Nee. Vzdávám se. Nech toho." pištěla jsem smíchy.
"Fajn, ale chci pusu. Kamarádkou. " našpilil rty a ja se zasmála a dala mu pusu.
"Pojedeme za klukama?" Zeptala jsen se.
"Proč ne. Vem si bundu a jdeme." Usmál se a šli jsme. Je boží, že i když chodím s Niallem tak jsme pořád nejlepší přátelé


Sorry za kratší díl ale už jsem sem chtěla neco dát.  I přes přijímačky a všechno ostatní se trocha času najde. :)

pondělí 24. února 2014

Unrequited love 8!

Ahoj lidičky. Po hooodně dlouhé době sem se rozhodla napsat další díl, který stejně nikoho nebude zajímat. :* Moc se omlouvam, ale bylo toho na mě moc a nebo jsem byla  moc líná. Momentálně bude nějakou dobu zrušený us or them? protože podle mě je to celý divný a jdu psát od znova. -.- 

*Liam*

Když jsem odvážel Dawea, řekl mi proč je smutný. Niall začal chodit s Em, ale on ji taky miluje. Je mi ho strašně líto. Když jsem dojel do naší vily, už to tam Niall vyřvával přez celý dům a měl z toho nehoráznou radost. Kdyby tak věděl...

*Em* další den


Probudila jsem se a viděla vedle sebe ležet Dawea. Sakra.  Já usnula.  Dívala jsem se na něj jak spí.  Byl strasně roztomilý.  Vzala jsem si z nočního stolku foťák a vyfotila ho. Vzala jsem si svoje vansky, černé kraťasy a zelené tílko a šla se do koupelny převléknout.  Když jsem vyšla, Dawe už byl vzhůru a seděl na posteli. "Dobrý ráno Em."
"Tobě taky. V kolik jsi přišel? "
"Asi kolem 2 ráno. Takže ty a Niall... vy spolu teď chodíte? "
"Dawe je mi to moc lito,  ale jo. Miluju vás oba, ale s Niallem se citim trochu jinak. Nejde to popsat."
"To je v pořádku.  Vždycky budu stát za tebou, ať se rozhodneš jakkoli. " rekl a dal mi pusu na čelo.  Pane bože. Proč musí být všechno tak složitý. Odpoledne jsme šli s klukama do Nando's. Hned nás začali všichni fotit takže jsem do konce dne byla s Niallem snad všude. Na Facebooku a twittru jsem měla hromadu zpráv od faninek. Některé mé nenáviděli a jiné mě měly rady a dokonce nám začali říkat Nily (Niall + Emily). Bylo to sladké. Začala jsem jim i odepisovat a šlo vidět,  že z toho mají obrovskou radost. Ovšem některé zprávy byly opravdu hnusný.  Někdo  mi nadaval do coury, jiný do zlatokopky nebo mi madavali že jsem hnusna a tlustá kráva. Bolelo to, ale Nialla se jen tak nevzdám. 

pátek 31. ledna 2014

Never Lose Hope - 7.


*Sophie*
next day:

Auu!
Ale kurva!
Bože, horší bolest hlavy jsem snad ještě nezažila.
Aghh.. a kde to vůbec jsem?

Otevřela jsem oči a viděla jen bílý strop.

Pokusila jsem se vstát, ale hned jsem skončila na zemi.
Kurňa.
Nicméně jsem se nějak doplazila ke dveřím, ale problém.
Jak je otevřít?
Hach, myslím, že kdyby mě někdo natáčel, byla by z toho komedie století.

Nakonec jsem se ale dostala na chodbu a rázem jsem věděla, kde jsem.
Co sakra furt dělám u kluků?

Sešla jsem tedy schody do kuchyně - pokud se tomu tedy tak dalo říkat, prakticky jsem se po nich plazila - a uviděla všechny, jak sedí u stolu.

"Brý ráno!"
zařval Liam a všichni se mohli zbláznit.
"Ticho kurva!"
zašeptal naštvaně Harry.
Jak to tak vypadalo, šílenou bolestí trpěli všichni.
Liam se jen začal smát.
"Po-pomůže mi někdo?"
zeptala jsem se.
Liam vstal a odvedl mě na poslední volnou židli.
"Co.. se vůbec stalo?"
zajímalo mě.
"Jo. To bych taky ráda věděla,"
řekla Jess trochu přiopilým hlasem.
"Vždyť jsem vám to už říkal!"
nechápal Liam.
"Vážně?"
koukli na něj všichni.

"Ok no, tak ještě jednou,"
vzdychl Liam.
"Hráli jsme flašku.
Harry přines vodku, vlastně 4.
Za chvíli byly pryč, tak se přineslo víno, pivo a tak dále.
No, v sedm večer už jste byli všichni totálně namol.
Tak jsem vás všechny odvedl do pokojů a holky dal k sobě.
Ještě do desíti jsem čuměl na televizi a pak jsem usnul.
Ráno, kolem jedenáctý jste se pomalu všichni začali slejzat v kuchyni a teď jsme tu všichni.
Konéc!"

"A ty.. proč si to pamatuješ?"
zeptala jsem se.
"Protože já nepiju,"
řekl prostě.

Pomalu jsem kývla hlavou.
"Sakra dáte mi někdo prášek nebo něco?"
prosila jsem.

"To ti nepomůže, já ho měla před hodinou a furt nic,"
mávla rukou Jess.

"Dal jsem ti ho před pěti minutama,"
zasmál se Liam.

"No vidíš! Furt sem stejně blbá."

Liam jenom zakroutil hlavou a podal mi prášek a sklenici vody.

"Ták," řekl,
"Dáte si oběd?"

*Jess*
večer:

No jo.
Miluju ten pocit, když jsem u Sophie doma.
A ještě když u ní zůstávám přes noc.
Vždycky mi půjčí notebook a jelikož šla udělat večeři, je mi k dispozici i její iPhone.
Vždycky si tady připadám strašně zazobaná.
Kéž by to tak zústalo.

Najednou zapípala SMSka.
Podívala jsem se, byla od Harryho.
Bože, řekla jsem si, to nemá nic jinýho na práci, než jí furt psát?

Vešla jsem do kuchyně a podala Sophie mobil.
"Píše ti Harry,"
řekla jsem otráveně a zase se vrátila ke "svému" notebooku.

Většinu času trávím na youtube nebo koukám na seriály.
Teď jsem zrovna sledovala Přátele, můj a Sophie-in oblíbený seriál.
Už na něj koukáme alespoň po pátý, ale pořád nás neomrzel.

"Už se to nese!"
zeřvala Sophie z kuchyně a nohou rozrazila dveře.
V ruce nesla tác a na něm talíř plný palačinek, nutellu, jahodový a pomerančový džus a 2 jablka.
Naše oblíbená večeře.

"Mňamka!"
vypískla jsem, notebook položila dál a opřela se o čelo postele.
Sophie si sedla vedle mě a tác položila mezi nás.

Obě jsme upřeně zíraly na monitor a čekali, co bude i když jsme to předem věděli.
Joey s Chandlerem zrovna ve vaně koupali kachnu a kuře:


"Co děláte?"
"Koupeme se."
"A co kuře?"
"To plavat neumí."
"Seš si jistej?"
"Ne."
"Tak to zkusíme."
....
"Ne, neumí."
"Počkéj, třeba se to neučí."
"Nee!"

Obě jsme vyprskly smíchy.
Tuhle scénu miluju.

Btw:
Dalšííí nezáživnej nudnej díl..
No snad si někdo
přečte:*

*Wee*