Never Lose Hope - 7.

*Sophie*

next day:

Auu!

Ale kurva!

Bože, horší bolest hlavy jsem snad ještě nezažila.

Aghh.. a kde to vůbec jsem?

Otevřela jsem oči a viděla jen bílý strop.

Pokusila jsem se vstát, ale hned jsem skončila na zemi.

Kurňa.

Nicméně jsem se nějak doplazila ke dveřím, ale problém.

Jak je otevřít?

Hach, myslím, že kdyby mě někdo natáčel, byla by z toho komedie století.

Nakonec jsem se ale dostala na chodbu a rázem jsem věděla, kde jsem.

Co sakra furt dělám u kluků?

Sešla jsem tedy schody do kuchyně - pokud se tomu tedy tak dalo říkat, prakticky jsem se po nich plazila - a uviděla všechny, jak sedí u stolu.

"Brý ráno!"

zařval Liam a všichni se mohli zbláznit.

"Ticho kurva!"

zašeptal naštvaně Harry.
Jak to tak vypadalo, šílenou bolestí trpěli všichni.

Liam se jen začal smát.

"Po-pomůže mi někdo?"

zeptala jsem se.

Liam vstal a odvedl mě na poslední volnou židli.

"Co.. se vůbec stalo?"

zajímalo mě.

"Jo. To bych taky ráda věděla,"

řekla Jess trochu přiopilým hlasem.

"Vždyť jsem vám to už říkal!"

nechápal Liam.

"Vážně?"

koukli na něj všichni.

"Ok no, tak ještě jednou,"

vzdychl Liam.

"Hráli jsme flašku.

Harry přines vodku, vlastně 4.

Za chvíli byly pryč, tak se přineslo víno, pivo a tak dále.

No, v sedm večer už jste byli všichni totálně namol.

Tak jsem vás všechny odvedl do pokojů a holky dal k sobě.

Ještě do desíti jsem čuměl na televizi a pak jsem usnul.

Ráno, kolem jedenáctý jste se pomalu všichni začali slejzat v kuchyni a teď jsme tu všichni.

Konéc!"

"A ty.. proč si to pamatuješ?"

zeptala jsem se.

"Protože já nepiju,"

řekl prostě.

Pomalu jsem kývla hlavou.

"Sakra dáte mi někdo prášek nebo něco?"

prosila jsem.

"To ti nepomůže, já ho měla před hodinou a furt nic,"

mávla rukou Jess.

"Dal jsem ti ho před pěti minutama,"

zasmál se Liam.

"No vidíš! Furt sem stejně blbá."

Liam jenom zakroutil hlavou a podal mi prášek a sklenici vody.

"Ták," řekl,
"Dáte si oběd?"

*Jess*

večer:

No jo.
Miluju ten pocit, když jsem u Sophie doma.

A ještě když u ní zůstávám přes noc.

Vždycky mi půjčí notebook a jelikož šla udělat večeři, je mi k dispozici i její iPhone.

Vždycky si tady připadám strašně zazobaná.

Kéž by to tak zústalo.

Najednou zapípala SMSka.
Podívala jsem se, byla od Harryho.
Bože, řekla jsem si, to nemá nic jinýho na práci, než jí furt psát?

Vešla jsem do kuchyně a podala Sophie mobil.
"Píše ti Harry,"
řekla jsem otráveně a zase se vrátila ke "svému" notebooku.

Většinu času trávím na youtube nebo koukám na seriály.
Teď jsem zrovna sledovala Přátele, můj a Sophie-in oblíbený seriál.
Už na něj koukáme alespoň po pátý, ale pořád nás neomrzel.

"Už se to nese!"
zeřvala Sophie z kuchyně a nohou rozrazila dveře.
V ruce nesla tác a na něm talíř plný palačinek, nutellu, jahodový a pomerančový džus a 2 jablka.
Naše oblíbená večeře.

"Mňamka!"
vypískla jsem, notebook položila dál a opřela se o čelo postele.
Sophie si sedla vedle mě a tác položila mezi nás.

Obě jsme upřeně zíraly na monitor a čekali, co bude i když jsme to předem věděli.
Joey s Chandlerem zrovna ve vaně koupali kachnu a kuře:

"Co děláte?"
"Koupeme se."
"A co kuře?"
"To plavat neumí."
"Seš si jistej?"
"Ne."
"Tak to zkusíme."
....
"Ne, neumí."
"Počkéj, třeba se to neučí."
"Nee!"

Obě jsme vyprskly smíchy.
Tuhle scénu miluju.

Btw:
Dalšííí nezáživnej nudnej díl..
No snad si někdo
přečte:*

*Wee*

Never Lose Hope - 6

*Jess*

Sešla jsem dolů ze schodů a viděla, jak se všichni válí smíchy po zemi.

Najednou se mi za nimi vůbec nechtělo.

Neměla jsem náladu se smát po tom, co byl na mě Zayn takovej.

Divný, takhle hodně mě ještě nikdy nic nevzalo.

Ani jsem nechtěla, aby viděli můj naštvanej výraz.

To by se zas všichni vyptávali a co bych jim řekla?

Že jsem špatná z toho že na záchodě nemaj..?

Sakra ajo! Já chtěla na záchod!

Nicméně.. prostě jsem si dřepla na ty schody a seděla.

Nikam se mi nechtělo.

Nemohli mě vidět, jelikož schody vedly do kuchyně a oni seděli za rohem v obýváku.

Neseděla jsem takhle ani pět minut a v tom jsem za sebou uslyšela kroky.

"Co tady blbneš?"

byl to Zayn.

"Nic,"

rozhodla jsem se k němu chovat úplně stejně, jako se on choval ke mě.

"Hele.. promiň, že jsem byl tak hnusnej,"

řekl a sedl si vedle mě.

"Myslíš, že mě to tak trápí?"

řekla jsem lhostejně.

"No.. tak nic. Proč nejdeš tam?"

"Proto,"

stejně ho to doopravdy nezajímalo, nic jsem říkat nemusela.

"Prosimtě, nebuď na mě naštvaná..,"

kouknul na mě smutně.

"Já na tebe nejsem naštvaná,"

zalhala jsem.

"Ale nekecej. To na tobě vidim,"

šťouchl do mě ramenem.

"Navíc, moc dlouho se neznáme a.. nechci abysme začínali takhle,"

doplnil.

Musela jsem se usmát, jemu na mě záleží!

..Teda aspoň doufám. V cizích pocitech se moc nevyznám.

Ne, že ve svých bych se orientovala líp.. no to je jedno.

"Tak.. začnem znova?"

zeptal se.

Na to jsem se na něj usmála a podala mu ruku.

"Brý den pane, mé jméno zní Jessica Harper, moc ráda vás poznávám."

"Nápodobně slečno, je mi velkou ctí vás poznat. Moje jméno je Zayn Malik, ale přátelé mi říkají jen Zayn."

Oba jsme se začali smát.

"Oh, jsem to ale nezdvořák. Nedáte si něco k pití slečno Harper?"

"Mile ráda pane."

Zayn se usmál a jako nějaké královně mi pomohl vstát.

"Tudy milejdy,"

ukázal směrem k lednici.

Když jsme k ní došli, otevřel dveře a zadíval se dovnitř.

"Hmm.. tak máme tu nějakou fantu, colu, nějakou vodu a.. a hele! džus.. jabkovej, tak ten si beru já.."

"No tak to ne! Dneska děláš džentlemana ne? Takže to si beru já,"

vytrhla jsem mu krabici z ruky a vyplázla na něj jazyk.

"Tss..,"

zavrtěl hlavou, ale smál se u toho.

Odšroubovala jsem víko a napila se přímo z krabice.

Přece jim nebudu zbytečně špinit nádobí, no ne?

Zayn na mě jen nechápavě zíral.

Vychlastla jsem posledních pár kapek, zatřepala s krabicí a podala jí Zaynovi.

"Moc tam toho asi už nebylo,"

řekla jsem.

S pobaveným výrazem džus vyhodil do koše za ním a podíval se na mě.

"Ty seš prdlá,"

zasmál se.

"Žádná novinka,"

mávla jsem rukou.

"Pojď tam,"

kývl hlavou směrem k obýváku.

"Ale já nechci hrát tu blbost.."

koukla jsem na něj otráveně.

Vrhnul na mě ten jeho šibalský pohled, zvedl jedno obočí a čapl mě za ruku.

"Áaagh.."

zabručela jsem, zatímco mě táhl přes kuchyň až do obýváku.

Btw:

Tak, máme tu další, sice trochu kratší

díl, ale tak stejně je to všem

jedno. No nic. Snad se

líbí!

*Wee*