Never Lose Hope - 7.

*Sophie*

next day:

Auu!

Ale kurva!

Bože, horší bolest hlavy jsem snad ještě nezažila.

Aghh.. a kde to vůbec jsem?

Otevřela jsem oči a viděla jen bílý strop.

Pokusila jsem se vstát, ale hned jsem skončila na zemi.

Kurňa.

Nicméně jsem se nějak doplazila ke dveřím, ale problém.

Jak je otevřít?

Hach, myslím, že kdyby mě někdo natáčel, byla by z toho komedie století.

Nakonec jsem se ale dostala na chodbu a rázem jsem věděla, kde jsem.

Co sakra furt dělám u kluků?

Sešla jsem tedy schody do kuchyně - pokud se tomu tedy tak dalo říkat, prakticky jsem se po nich plazila - a uviděla všechny, jak sedí u stolu.

"Brý ráno!"

zařval Liam a všichni se mohli zbláznit.

"Ticho kurva!"

zašeptal naštvaně Harry.
Jak to tak vypadalo, šílenou bolestí trpěli všichni.

Liam se jen začal smát.

"Po-pomůže mi někdo?"

zeptala jsem se.

Liam vstal a odvedl mě na poslední volnou židli.

"Co.. se vůbec stalo?"

zajímalo mě.

"Jo. To bych taky ráda věděla,"

řekla Jess trochu přiopilým hlasem.

"Vždyť jsem vám to už říkal!"

nechápal Liam.

"Vážně?"

koukli na něj všichni.

"Ok no, tak ještě jednou,"

vzdychl Liam.

"Hráli jsme flašku.

Harry přines vodku, vlastně 4.

Za chvíli byly pryč, tak se přineslo víno, pivo a tak dále.

No, v sedm večer už jste byli všichni totálně namol.

Tak jsem vás všechny odvedl do pokojů a holky dal k sobě.

Ještě do desíti jsem čuměl na televizi a pak jsem usnul.

Ráno, kolem jedenáctý jste se pomalu všichni začali slejzat v kuchyni a teď jsme tu všichni.

Konéc!"

"A ty.. proč si to pamatuješ?"

zeptala jsem se.

"Protože já nepiju,"

řekl prostě.

Pomalu jsem kývla hlavou.

"Sakra dáte mi někdo prášek nebo něco?"

prosila jsem.

"To ti nepomůže, já ho měla před hodinou a furt nic,"

mávla rukou Jess.

"Dal jsem ti ho před pěti minutama,"

zasmál se Liam.

"No vidíš! Furt sem stejně blbá."

Liam jenom zakroutil hlavou a podal mi prášek a sklenici vody.

"Ták," řekl,
"Dáte si oběd?"

*Jess*

večer:

No jo.
Miluju ten pocit, když jsem u Sophie doma.

A ještě když u ní zůstávám přes noc.

Vždycky mi půjčí notebook a jelikož šla udělat večeři, je mi k dispozici i její iPhone.

Vždycky si tady připadám strašně zazobaná.

Kéž by to tak zústalo.

Najednou zapípala SMSka.
Podívala jsem se, byla od Harryho.
Bože, řekla jsem si, to nemá nic jinýho na práci, než jí furt psát?

Vešla jsem do kuchyně a podala Sophie mobil.
"Píše ti Harry,"
řekla jsem otráveně a zase se vrátila ke "svému" notebooku.

Většinu času trávím na youtube nebo koukám na seriály.
Teď jsem zrovna sledovala Přátele, můj a Sophie-in oblíbený seriál.
Už na něj koukáme alespoň po pátý, ale pořád nás neomrzel.

"Už se to nese!"
zeřvala Sophie z kuchyně a nohou rozrazila dveře.
V ruce nesla tác a na něm talíř plný palačinek, nutellu, jahodový a pomerančový džus a 2 jablka.
Naše oblíbená večeře.

"Mňamka!"
vypískla jsem, notebook položila dál a opřela se o čelo postele.
Sophie si sedla vedle mě a tác položila mezi nás.

Obě jsme upřeně zíraly na monitor a čekali, co bude i když jsme to předem věděli.
Joey s Chandlerem zrovna ve vaně koupali kachnu a kuře:

"Co děláte?"
"Koupeme se."
"A co kuře?"
"To plavat neumí."
"Seš si jistej?"
"Ne."
"Tak to zkusíme."
....
"Ne, neumí."
"Počkéj, třeba se to neučí."
"Nee!"

Obě jsme vyprskly smíchy.
Tuhle scénu miluju.

Btw:
Dalšííí nezáživnej nudnej díl..
No snad si někdo
přečte:*

*Wee*