Beginning or the end? 1.

‘‘Mell, vypadáš nádherně.‘‘ zářil Will.
Měla jsem na sobě růžové šaty bez ramínek, které mi půjčila Jamie, má sestra. 
Cítila jsem se v nich zvláštně. Vypadali skvěle, ale není to můj styl. Raději nosím šortky nebo džíny a nějaký pohodlný top.
Dneska to, prý, nepřicházelo v úvahu. Jdeme na párty do nějakého nového klubu, na oslavu ročního výročí.
‘‘Děkuju, Jamie si trochu hrála.‘‘ chtěla jsem otevřít dveře auta a nastoupit, ale Will mě zastavil.
‘‘Moment.‘‘ řekl. Přistoupil ke mně, zadíval se mi hluboko do očí a zlehka mě políbil na rty. Pak se ale odtáhl a otevřel mi dveře.
‘‘Prosím, madam.‘‘ řekl galantně a ukázal na otevřené dveře.Opatrně jsem nastoupila, abych nerozcuchala ten účes od Jamie a sedla si na sedadlo spolujezdce.
Celou cestu jsme poslouchali radio a povídali si, jako obvykle, když jsme někam jeli. 

Asi za 20 min jsme byli na místě. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! To byla nádhera.

Zaparkovali jsme kousek od velké bílé vily s bazénem. Hudba byla slyšet až k parkovišti. 

Už se lehce stmívalo, a tak dům osvětlovala venkovní světla. Připadala jsem si jako popelka z 21. století, co kráčí se svým princem do zámku ze snů. Dobře, možná trochu přeháním, ale bylo to vážně úžasný. Něco podobného jsem ještě neviděla. Možná tak ve filmech, ale na vlastní oči ne.

''Zavři pusu, lásko, nalítaj ti tam mouchy.'' smál se mi Will. Trochu jsem se zastyděla, když jsem si uvědomila, jak zírám na vilu před námi. 

Nic víc mi na to neřekl a šli jsme dál, do středu dění. 

Když jsme procházeli okolo velkého venkovního bazénumě vzali do náruče ruce,které mě nesly směrem k vodě.

''Wille!! Neblbni! Pusť mě! Wille!'' křičela jsem na něj, aby mě pustil, ale on jako by mě neslyšel, šel stále dál k vodě. 

Už jsem vážně myslela, že mě tam hodí, když v tom mě pustil na zem.

''Měla ses vidět. Ty sis myslela, že bych tě tam opravdu hodil?'' dobíral si mě.

''U tebe člověk nikdy neví.'' řekla jsem roztomile.

''Ty máš obarvené vlasy!'' řekl najednou. Trochu tím zkazil celkem romantickou chvilku, ale co.. nevadí.

''To sis toho všiml až teď?'' smála jsem se pro změnu teď já jenom. Jak už jsem říkala, Jamie si trochu víc hrála. Nejen, že mi udělala složitý účes, ale také mi vlasy obarvila smývatelnou barvou, aby mi lépe ladili s šatama. takže jsem je teď měla lehce zrzavé.

''Promiň byl jsem uchvácen tvýma čarovnýma očima.'' pronesl vznešeně a sklonil se ke mně, aby mě lehce políbil na rty.

''Tak pojď, jinak se dovnitř dneska nedostaneme.'' pobídla jsem ho. 

To byla změna, když jsem otevřela dveře. Uvnitř bylo snad sto lidí možná i víc. Většina z nich se divoce pohybovala do rytmu hudby, jiní moc hudbu nevnímali, věnovali se svým partnerům a zabývali se docela jinýma věcma než tancem a nebo jen tak popíjeli u baru.

Will mě vtáhl na taneční parket a zrovna začali hrát ploužák. Jak trefné to načasování. 

Tančili jsme asi hodinu v kuse na nejrůznější možné písničky a pak jsme narazili na Willovi přátele. Přišlo mi to vhod, protože jsem už vážně potřebovala pauzu. 

Šla jsem si na chvilku sednout k baru a něčim se zchladit. Objednala jsem si jenom Sprite s ledem. Neměla jsme moc chuť na něco ostřejšího.

''Copak dělá taková kráska sama u baru?'' pokoušel se smou flirtovat nějaký černovlasý kluk, ale bylo na něm poznat, že už toho hodně vypil.
''Snaží se vyhýbat opilým ňoumům, co se s ní snaží flirtovat a dost jim to nejde.'' odsekla jsem.
''Pozor, pozor, kočička má ostrej jazýček.'' použil tuhle otřepanou frázi a přisedl si ke mně blíž.
Raději jsem mu na to neodpovídala a snažila se ho ignorovat.
''Pojď na parket, kočičko.'' S tím kočičko už mě začínal štvát. 

''Dobře, jdu.'' řekla jsem s falešným úsměvem.

''Smím prosim, my lady.'' řekl jakože galantně.

''Je mi líto, tanečníka už mám.'' neměla jsem v úmyslu s ním tančit.

''Ale no tak. Jeden tanec. Jen jeden tanec a pokud nebudeš chtít další, nechám tě jít a už tě nebudu dál zahrnovat svou božskou přítomností.'' Bože! Ten má ale velké ego.

''Jen jeden tanec! Nic víc!'' řekla jsem ostře. Opilým týpkům se raději vyhýbám, ale jeden tanec mě snad nezabije.

K mé smůle zrovna hráli pomalé písničky. Chtěla jsem se ještě vymluvit dokud byla možnost, ale už bylo pozdě. Ten kluk od baru, ani jsem neznala jeho jméno, obmotal své paže okolo mého pasu, a tak jsem byla uvězněna v jeho sevření.

Tancovali jsme myslím, že na Little thing od jedné britské kapeli. Teď si nemohu vzpomenout na to jak se ta kapela jmenovala.Znám od nich jenom pár písniček, ale nejsou špatní.

''Jakpak se jmenuješ, kočičko?'' přerušil mé myšlenky kluk, se kterým jsem tancovala.
''Možná ti to povím, když mi řekneš tvé jméno'' musím uznat, že mě celkem zajímalo, kdo je můj opilý partner.
''Tak ty si hraješ na paní tajemnou, jo? No jak chceš. Já jsem Niall.... Teda.. chci říct Nathan.'' To je fakt tak opilý, že si plete i své vlastní jméno? 

''Dobře, Nathane, já jsem Mellissa a ne žádná kočička!'' vytkla jsem mu.

Písnička se už naštěstí chýlila ke konci, ale Nathan se začal nebezpečně moc přibližovat. 

Po chvíli se jeho rty dotkli těch mých a on mě začal hladové líbat. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, co se to vlastně děje. Když jsem se vzpamatovala, pokusila jsem se ho odstrčit. Nešlo to, držel mě příliš pevně. Jeho polibky byli čím dál tím hladovější a jeho jazyk se pokoušel probojovat do mých úst. Jeho ruka se posouvala stále níž a níž, až se zastavila u mého zadku. To bylo vážně moc. Ještě párkrát sem ho udeřila bezúspěšně do hrudi, pak jsem sebrala veškerou sílu, kterou jsem měla a zatlačila jsem. Jeho sevření povolilo, čehož jsem využila a kopla ho do slabin. Skácel se na zem a já jsem začala utíkat směrem k východu.

You don't know - 5.

*Niki*

"Jupííííí!!!" zařvala jsem za celý bar, ale nikdo si mě kupodivu nevšímal, koneckonců tu bylo asi dost opilých lidí, kteří takhle řvali v jednom kuse. Podívala jsem se na Joshe, který evidentně vůbec nic nechápal, jak by taky mohl?

"A proč ne?" zeptal se po chvíli.

"Protože... prostě proto," řekla jsem a vydala se za nosem. Neměla jsem tušení, kam jdu, ale hlavní bylo, že dál od něj. Ještě jsem se podívala na ty dva a musela jsem se usmát. Viki se konečně splnil sen, Lili tancuje se svym snem, ale já? Já si tu utíkám opilá před klukem, kterýho nenávidim a který je asi jediný, co mě teď chce. Začala se mi motat hlava, asi jsem toho neměla tolik vypít. A sakra, do koho jsem to narazila? No to si děláte srandu, že tu přede mnou stojí Niall Horan?! TEN Niall Horan z One direction?!

"Promiň," dostala jsem ze sebe.

"To je dobrý," řekl a usmál se na mě. V tom mi to došlo. Musím být asi fakt hódně nalitá. Jo jasně. Kde by se tu asi tak vzal, hm? A ještě si na mě mluví česky. Pffíí. Najednou se mi nějak zamotaly nohy a já spadla přímo na něj. Podívala jsem se mu do očí, byly tak krásně modrý, to musí být Niall.

"Vy... vyfotíš se se mnou?" zeptala jsem se. Nechápavě se na mě podíval, ale nakonec přikývl. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vyfotila nás. Tak, teď už jsem se opravdu neudržela a spadla tak šikovně, že jsem se hlavou bouchla o stůl. A to je všechno, co si z té noci pamanuju.

"Niki, no ták. Vstávej, prosím. Nenuť mě zase panikařit," uslyšela jsem Vikiin hlas a otevřela oči.

"Jupí! Už je vzhůru!" zařvala Lili a já se chytla za hlavu. Byla to strašná bolest, myslela jsem, že mi vybouchne hlava.

"Jáu!" zašeptala jsem a vrhla na Lili vražedný pohled.

"Promiň," koukla na mě tím jejím šťěněčím pohledem, kterému nikdy neodolám. Najednou jsem zpozorovala něco, lépe řečeno někoho, kdo sem nepatří.

"Miku?" nechápala jsem.

"No.. ehm.. tady Mike.. ti uvařil snídani! Hele!" Viki mi položila na klín tác s pomerančovým džusem a palačinkama politýma čokoládou a všude okolo jahody a mňamka, moje oblíbené jídlo.

"Líbí?" zeptal se Mike, "Mimochodem, já jsem Mike," podal mi ruku.

"Vždyť já vim, tadyta o tobě básnila ve dne v noci," ukázala jsem na Viki, která na mě vrhla vražedný pohled, "Všechny jsme museli poslouchat, jak seš dokonalej a že máš nádherný oči a že ses na ní neska usmál! No to byla vždycky událost," chtěla jsem pokračovat, ale Viki mi skočila do řeči.

"No dobrý, dobrý to stačí, jo?!" Zařvala to tak nahlas, že mě zase rozbolela hlava, určitě to ten hajzl udělal schválně. Mike se na ní podíval a šibalsky se usmál. Viki samozdřejmě hned zčervenala a taky se usmála, ovšem naprosto nenormálně, docela se divim, že nezačala ječet.

"A co tu vůbec děláte? Viki tu přece nebydlí," došlo mi.

"Teď už jo," pronesla hrdě Viki, "včera, jak ses praštila do hlavy, sme tě odvezli domů, mimochodem už asi umim řídít! Všichni přežili! No a cestou sem si vyzvedla věci u našich a vualá! Ten prázdnej pokoj támhle už neni prázdnej," ukázala na dveře od pokoje, který jsme jí s Lili nechali, dokud neodmaturuje, protože dřív jí to rodiče nedovolili. V tom jsem si vzpoměla, co se stalo večer.

"Holky, kde mam mobil?!" vykřikla jsem.

"Tady," Lili mi ho podala a já hned začala hledat onu fotku. Hned, jak jsem jí našla musela jsem se začít smát. Já byla vážně hóóóódně opilá, ten údajný Niall byl Vikiin spolužák Kuba, který mu jenom tak mimochodem nebyl ale ani v nejmenším podobnej. Všichni na mě nechápavě koukali, tak jsem jim to vysvětlila. Samozdřejmě, jsme se pak smáli všichni. "No lidi, já se du osprchovat," řekla Viki a vydala se směrem ke koupelně.

"Můžu s tebou?" kouknul na ní Mike.

"Ne," Viki na něj vyplázla jazyk a zmizela za dveřmi koupelny.

"Takže.. vy spolu chodíte?" zeptala jsem se, zatímco jsem se ládovala těma nejlepšíma palačinkama na světě.

"No... já nevim," pokrčil rameny. Já s Lili jsme se na něj nechápavě podívali.

You don't know - 4.

*Niky*

Pane bože, proč já? Byl to přece Liliin nápad, nebo ne? Pane bože, já se hádám sama se sebou. Šla jsem s Lili a Joshem zpět k baru si něco obědnat, abych na o všechno zapoměla. "Prosím něco hodně silnýho, třeba whisky." Jakmile mi donesl mojí skleničku, rychle jsem vypila její obsah a pak další a další a další. V době, kdy jsem pila třetí sklenku k nám přišel druhej Josh, kterej se mě i Lili líbí. Pozdravila jsem ho a usmála jsem se, když jsem viděla Lili, která vypadala, že každou chvílí buď zkolabuje nebo začne řvát jak pominutá. A co teprve ten výraz, když jí Josh* (s * = ten hezkej) pozval k tanci. Podívala jsem se po parketu. Támnle Viky a Mike a támhe Lili a Josh*. Takovýhle příležitosti na nějakou blbost musí člověk využít. Šla jsem za DJem a ukázala na ty dva páry

"Vidíte je. Prosím, zahrajte něco pomalího a řekněte, že je to od Niky."

"Dobře, ale řekneš jim to sama tady do mikrofonu."

"OK."

Hodila jsem do sebe ještě pátou skleničku a vzala do ruky mikrofon, kterej mi podával DJ.

"A teď něco pomalýno pro mé kamarádky Viky a Lili."

Šibalsky jsem se usmála. Teď nevim, jestli by mě nejdřív zabily, nebo skákaly radostí. DJ jim tam pustil na mou prozbu Little Things. Genialní píseň na ploužák. Naštěstí se nezdržovaly vražděním a tancovali s klukama. Sedla jsem si zpět k baru, abych si dala další skleničku. Josh tam stále seděl jako před deseti minutama. Bacha, stal se zázrak. On se pohnul. Otočil se na mě a než stačil něco říct řekla jsem.

"Ne. Na to zapomeň. Možná jsem vypila už 7 skleniček tvrdýho alkoholu, ale já toho vydržim při vědomí hodně a s tebou si nezatancuju."

Možná jsem byla moc zlá, ale já ho mám ráda asi tak jako Lili. Ale už bych měla přestat pít.

*Viky*

Niky si poprosila DJe o ploužák. Nejradši bych jí zabila a nebo jí objala. Mike se na mě podíval

"Smím prosit?"

"Ano."

Chytnul mě kolem pasu a přitáhl k sobě, zatimco já se ho chyla kolem krku a položila hlavu na jeho rameno. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Po těch letech, kdy on mě chtěl a já jeho ne a kdy já ho chtěla a on měl jinou... a teď tu se mnou tancuje ploužák. Z tohoto přemýšlení mě vytrhl zvonící mobil. Omluvila jsem se a zvedla ho.

"Už mu dej pusu. Čekám na to už 7 let a strašně se nudim!"

Samozřejmě to byla Niky. Zaklapla jsem mobil a podívala se na Mika.

"7 let? Já nevěděl, že mě máš ráda a tak dlouho." divil se Mike.

Do háje. "No dobřem přiznávám se. Jsem do tebe už docela dlouho blázen. Máš úžasný oči, ve kterých se utápim a nádhernej úsměv, co mě přivádí do rozpaků a nejsem schopna ti to všechno říct a a a proč jsem to všechno řekla? Asi si o mě myslíš, že jsem cvok, co?" vyhrkala jsem všechno ze sebe a on jenom koukal.

"Možná o tom nevíš, ale já vždycky cítil to samí a bál jsem se ti to říct."

Ááááá, já asi omdlim. Pak už se jenom naše rty přibližovaly a přibližovaly, až přišel pomalý, vášnivý polibek.

You don't know - 3.

*Lili*

''Co když spolu tancujou?''
''Co když se jí zeptá jestli s ním nechce chodit, jako jí to dělal na základce?''

''Co když se jí dotkne?''

''Co když se Viki prokecne?''
Takhle jsme spekulovali nejméně 10 minut a začínalo to být k nevydržení. Přišli jsme sem, abychom viděli Mika s Viki spolu a místo toho trčíme na dámských WC, přemýšlíme o tom co se děje za těma dveřma a schováváme se před tím ignorantem, kterej neumí pochopit, že ne je ne.

,,Sakra! Kašlu na to, jestli ho potkáme. Přišli jsme sem kvůli něčemu jinýmu než, aby sme se tu schováli před Joshem. Jdeme se zase vrátit zase k našemu pozorovacímu místu. Co ty na to?'' řekla jsem s odhodláním, kterým jsem si nebyla zcela jistá.

,,Pokud se ti chce.'' mrkla na mě Niky. Věděla, že mě se tam nechce o nic víc než jí, ale kvůli Viki to přežijem.

,,Na tři?'' řekli jsme obě najednou a také jsme obě nastejno přikývli. Pomalými vahavými kroky jsme vyrazili ke dveřím. Natáhli se po klice a odpočítali.

,,Raz, dva ...'' ještě jsme se nadechli nabrali kuráž a ''tři.'' Ty dveře jsme otevřeli trochu prudčeji než je obvyklé a jaksi se nám to nevyplatilo. Praštili jsme nějaký pár, který nenapsadlo nic inteligentnějšího než si stoupnout před dveře od ... ,,A sakra!'' řekli jsme s Niky dohromady, když jsme zjistili kdo to tam stál. Ze všech lidí z celýho sálu sme museli narazit zrovna do těch dvou. Mika a Viki!. Proboha my sme telata. Zapomněli jsme se porozhlídnout, kde jsou, abychom do nich náhodou nenarazili. A hle, opomeneme jeden drobnej detail a narazíme do nich. Chtěla jsem se začít omlouvat a vysvětlovat, co tady děláme, ale v tom mě Niky zarazili a vrhla významný pohled na ty dva. Dveře narazili do Mika a odsunuli ho nebezpečně blízko Viki. On samozřejmě, aby nespadl natáhl ruce, tudíž teď objímal Viki. Viki byla tak mimo z toho, že ji drží v náručí, že nás ani nesprdla a ani na nás nezakřičela přes celej sál: ,,Do háje! Co tady děláte?!'' jenom tam tak stála a ztrácela se v Mikovch čokoočích. Ani on se nepohnul a dál ji tam držel ve svých pažích a hleděl na ni. Začali se k sobě pomalu přibližovat. Vypadalo to, že úplně zapomněli na to, že okolo je nějmíň dalších 30 lidí, a že na ně mi dvě koukáme. Už se skoro dotýkali rty, když v tom: ,,Lili?'' zavolal na mě ten ... Ani pro něj nemám výraz. Tedy mám pro něj výraz, ale ne zrocna slušný. Najednou jako by si ty dvě hrdličky uvědomili, co se děje a rychle od sebe odskočili. V tu chvlíli si nás naše nejlepší kamádka všimla a vrhla na nás ten nejvražednější pohle, který dokázala.

''A...A..Ahoj'' dokázala jsem ze sebe dostat, když jsem se sřetla s Vikiiným pohledem.

*Niky*

"Jé čaute, lidi, co vy tady?" Řekla jsem odlehčeným tónem. Musela jsem trochu odlehčit atmosféru, protože Lili se sotva zmohla na "Ahoj".

"Co my tady? Spíš co vy tady? Co tu DO HÁJE děláte? Neříkali jste, že budete pokračovat ve filmovym marothonu? Co? Kdo se tu vytahoval, že bude pokračovat v seznamu beze mě? Co? Kdo to jen říkal, že se bude hezky válet a lenošit, zatímco já chudák," při slově chudák naznačila ve vzduchu uvozovky, "Si budu utancovávat nohy? Co?" křičela na nás tak, že se po nás všichni otáčeli.

"Taky tě moc rády vidíme Viki. WoW to je náhoda. Nejdřív do vás narazí dveře a hele, co to Josh nese. Tři pomeranče." Nikdy bych neřekla, že uvidím ráda Joshe. Nebo aspoň to, co nese. Ale teď jsem za to byla ráda. 

I když se Viki bránila neudržela smích a musela se zasmát. Ty slova jí vždycky rozesmála. A k jejímu smíchu se přidala i Lili, kterou zase vždycky rozesmál Vikiin smích a to už jsem se neudržela ani já a taky se s nima smála.

"Ahojteee." houkl na nás Josh, který nevěděl, co se to tu děje.

"Čau." řekli jsme všichni najednou. Což vyvolalo další vlnu smíchu. Dokonce i Mike se smál. Jenom Josh tam stál a byl mimo.

"Jéé Joshi, že neuhodneš, kdo o tobě před chvílí mluvil. Lili. Že, Lili?" řekla Viki a podívala se na Lili tím pohledem co říkal: "To máš, za to!"

"Já.." Chtěla něco říct Lili, ale Viki jí rychle přerušila.

"A taky říkala, že má hroznou žízeň, takže by určitě ráda šla na sklenku. A Niki určitě taky pořádným panákem něčeho nepohrdne. Nemám pravdu holky?" Myslela, jsem že jí v tu chvíli uškrtim, ale raději jsem jenom přikývla.

Tak tady máte další díl. Doufáme, že se líbí.

You don't know - 2.

"Jo, koukni tamhle," Lili ukázala na dva kluky, co právě vešli.

"Myslíš, že jsou tu spolu?" zeptala jsem se nejistě. Asi bych totiž nepřežila, kdyby se můj nejlepší kamarád bavil s klukem, kterýho nenávidim. No, ne že bych ho až tak nenáviděla, ale prostě ho nemám ráda.

"No, doufám, že ne!" vykřikla Lili vyděšeně. Asi měla stejný názor jako já.

"A dopr.. čic, že on kouká sem," vyděsila jsem se.

"Pojď," chytla mě za ruku a táhla někam pryč. Nakonec jsme skončily na záchodě.

"Tady nás nenajde," pronesla hrdě Lili. V tom někdo otevřel dveře. Viki! A sakra, ta nás zabije. Vyměnili jsme si s Lili zoufalé pohledy a čekaly, že nám Viki pěkně vynadá. Ona ale jen s poněkud nenormálním úsměvem prošla okolo nás a ani se na nás nepodívala.

"Co.. to?" nechápala jsem. Viki po chvilce vyšla z kabinky a stále s úsměvem zamířila k umyvadlu.

"Viki?" zkusila jsem to. Nic. Vydala pouze nějaký divný zvuk podobný zahihňání a zase zmizela.

"Ona se zbláznila," nadhodila Lili.

"Vsadim boty, že vim do koho," usmála jsem se. V tom se má nejlepší kamarádka začala šíleně smát a já se k ní přidala. Opatrně jsem otevřela dveře a hledala tu šílenou osobu.

"No jo, tamhle je. Koukni," ukázala jsem na pár nejvírazněji oblečených lidí. Seděli u stolu s ostatními a zřejmě se skvěle bavili. V tom mi došlo, proč se tu vlastně schováváme a rychle jsem zabouchla dveře. Tohle bude na dlouho.

*Viki*

Ááááááááááá!!! Já se zbláznim!!! Vždyť on se mnou mluví!!! Ten nejdokonalejší kluk na světě je tady hnedka přede mnou. Najednou mě ale vyrušil známý hlas.

"Viki?!" zaječel. Otočila jsem se a uviděla toho posledního člověka na světě, kterého bych dneska chtěla potkat.

"Áááhoj.." falešně jsem se usmála na Joshe. Bože, zrovna teď.

"Nechceš si zatancovat?" zeptal se. Vyvalila jsem na něj oči.

"Děláš si srandu?" nahodila jsem otrávený pohled.

"Noo..." "Hele Lili na tebe mává!" skočila jsem mu do řeči a ukázala za něj. Samozřejmě se hned otočil, jak by taky ne, když Lili chtěl a asi ještě pořád chce. Využila jsem jeho nepozornosti a čapla Mika za ruku a utekla co nejdál od toho hnusnýho hatera One direction.

"Kdo to byl?" zeptal se Mike, když už jsme byli z dohledu.

"Ale... jeden.. ehm.. kterýho prostě nemam ráda," nechtěla jsem být hnusná, i když párkrát už k tomu chybělo vážně malinko. O bože! Mike se na mě usmál! Ááááá! Božínku, on má tak nádhernej úsměv!

"Co se tak tváříš?" vyrušil mě z přemýšlení.

"Ehm.. jak se tvářim? Co tim myslíš? Já se tvářim úúúúplně normálně. Přece.. tohle je naprosto v pohodě výraz.." začala jsem mlít pátý přes devátý a byla obsolutně mimo.

"Tak jo... jak myslíš," zase se usmál! Áááách jo já jsem v nebi!

Tak lidičky, máme tu pro vás další díl. Doufáme, že se zatím líbí a jestli ano, prosím koment:)