"Jo, koukni tamhle," Lili ukázala na dva kluky, co právě vešli.
"Myslíš, že jsou tu spolu?" zeptala jsem se nejistě. Asi bych totiž nepřežila, kdyby se můj nejlepší kamarád bavil s klukem, kterýho nenávidim. No, ne že bych ho až tak nenáviděla, ale prostě ho nemám ráda.
"No, doufám, že ne!" vykřikla Lili vyděšeně. Asi měla stejný názor jako já.
"A dopr.. čic, že on kouká sem," vyděsila jsem se.
"Pojď," chytla mě za ruku a táhla někam pryč. Nakonec jsme skončily na záchodě.
"Tady nás nenajde," pronesla hrdě Lili. V tom někdo otevřel dveře. Viki! A sakra, ta nás zabije. Vyměnili jsme si s Lili zoufalé pohledy a čekaly, že nám Viki pěkně vynadá. Ona ale jen s poněkud nenormálním úsměvem prošla okolo nás a ani se na nás nepodívala.
"Co.. to?" nechápala jsem. Viki po chvilce vyšla z kabinky a stále s úsměvem zamířila k umyvadlu.
"Viki?" zkusila jsem to. Nic. Vydala pouze nějaký divný zvuk podobný zahihňání a zase zmizela.
"Ona se zbláznila," nadhodila Lili.
"Vsadim boty, že vim do koho," usmála jsem se. V tom se má nejlepší kamarádka začala šíleně smát a já se k ní přidala. Opatrně jsem otevřela dveře a hledala tu šílenou osobu.
"No jo, tamhle je. Koukni," ukázala jsem na pár nejvírazněji oblečených lidí. Seděli u stolu s ostatními a zřejmě se skvěle bavili. V tom mi došlo, proč se tu vlastně schováváme a rychle jsem zabouchla dveře. Tohle bude na dlouho.
*Viki*
Ááááááááááá!!! Já se zbláznim!!! Vždyť on se mnou mluví!!! Ten nejdokonalejší kluk na světě je tady hnedka přede mnou. Najednou mě ale vyrušil známý hlas.
"Viki?!" zaječel. Otočila jsem se a uviděla toho posledního člověka na světě, kterého bych dneska chtěla potkat.
"Áááhoj.." falešně jsem se usmála na Joshe. Bože, zrovna teď.
"Nechceš si zatancovat?" zeptal se. Vyvalila jsem na něj oči.
"Děláš si srandu?" nahodila jsem otrávený pohled.
"Noo..." "Hele Lili na tebe mává!" skočila jsem mu do řeči a ukázala za něj. Samozřejmě se hned otočil, jak by taky ne, když Lili chtěl a asi ještě pořád chce. Využila jsem jeho nepozornosti a čapla Mika za ruku a utekla co nejdál od toho hnusnýho hatera One direction.
"Kdo to byl?" zeptal se Mike, když už jsme byli z dohledu.
"Ale... jeden.. ehm.. kterýho prostě nemam ráda," nechtěla jsem být hnusná, i když párkrát už k tomu chybělo vážně malinko. O bože! Mike se na mě usmál! Ááááá! Božínku, on má tak nádhernej úsměv!
"Co se tak tváříš?" vyrušil mě z přemýšlení.
"Ehm.. jak se tvářim? Co tim myslíš? Já se tvářim úúúúplně normálně. Přece.. tohle je naprosto v pohodě výraz.." začala jsem mlít pátý přes devátý a byla obsolutně mimo.
"Tak jo... jak myslíš," zase se usmál! Áááách jo já jsem v nebi!
Tak lidičky, máme tu pro vás další díl. Doufáme, že se zatím líbí a jestli ano, prosím koment:)
Žádné komentáře:
Okomentovat