Never Lose Hope - 6

*Jess*

Sešla jsem dolů ze schodů a viděla, jak se všichni válí smíchy po zemi.

Najednou se mi za nimi vůbec nechtělo.

Neměla jsem náladu se smát po tom, co byl na mě Zayn takovej.

Divný, takhle hodně mě ještě nikdy nic nevzalo.

Ani jsem nechtěla, aby viděli můj naštvanej výraz.

To by se zas všichni vyptávali a co bych jim řekla?

Že jsem špatná z toho že na záchodě nemaj..?

Sakra ajo! Já chtěla na záchod!

Nicméně.. prostě jsem si dřepla na ty schody a seděla.

Nikam se mi nechtělo.

Nemohli mě vidět, jelikož schody vedly do kuchyně a oni seděli za rohem v obýváku.

Neseděla jsem takhle ani pět minut a v tom jsem za sebou uslyšela kroky.

"Co tady blbneš?"

byl to Zayn.

"Nic,"

rozhodla jsem se k němu chovat úplně stejně, jako se on choval ke mě.

"Hele.. promiň, že jsem byl tak hnusnej,"

řekl a sedl si vedle mě.

"Myslíš, že mě to tak trápí?"

řekla jsem lhostejně.

"No.. tak nic. Proč nejdeš tam?"

"Proto,"

stejně ho to doopravdy nezajímalo, nic jsem říkat nemusela.

"Prosimtě, nebuď na mě naštvaná..,"

kouknul na mě smutně.

"Já na tebe nejsem naštvaná,"

zalhala jsem.

"Ale nekecej. To na tobě vidim,"

šťouchl do mě ramenem.

"Navíc, moc dlouho se neznáme a.. nechci abysme začínali takhle,"

doplnil.

Musela jsem se usmát, jemu na mě záleží!

..Teda aspoň doufám. V cizích pocitech se moc nevyznám.

Ne, že ve svých bych se orientovala líp.. no to je jedno.

"Tak.. začnem znova?"

zeptal se.

Na to jsem se na něj usmála a podala mu ruku.

"Brý den pane, mé jméno zní Jessica Harper, moc ráda vás poznávám."

"Nápodobně slečno, je mi velkou ctí vás poznat. Moje jméno je Zayn Malik, ale přátelé mi říkají jen Zayn."

Oba jsme se začali smát.

"Oh, jsem to ale nezdvořák. Nedáte si něco k pití slečno Harper?"

"Mile ráda pane."

Zayn se usmál a jako nějaké královně mi pomohl vstát.

"Tudy milejdy,"

ukázal směrem k lednici.

Když jsme k ní došli, otevřel dveře a zadíval se dovnitř.

"Hmm.. tak máme tu nějakou fantu, colu, nějakou vodu a.. a hele! džus.. jabkovej, tak ten si beru já.."

"No tak to ne! Dneska děláš džentlemana ne? Takže to si beru já,"

vytrhla jsem mu krabici z ruky a vyplázla na něj jazyk.

"Tss..,"

zavrtěl hlavou, ale smál se u toho.

Odšroubovala jsem víko a napila se přímo z krabice.

Přece jim nebudu zbytečně špinit nádobí, no ne?

Zayn na mě jen nechápavě zíral.

Vychlastla jsem posledních pár kapek, zatřepala s krabicí a podala jí Zaynovi.

"Moc tam toho asi už nebylo,"

řekla jsem.

S pobaveným výrazem džus vyhodil do koše za ním a podíval se na mě.

"Ty seš prdlá,"

zasmál se.

"Žádná novinka,"

mávla jsem rukou.

"Pojď tam,"

kývl hlavou směrem k obýváku.

"Ale já nechci hrát tu blbost.."

koukla jsem na něj otráveně.

Vrhnul na mě ten jeho šibalský pohled, zvedl jedno obočí a čapl mě za ruku.

"Áaagh.."

zabručela jsem, zatímco mě táhl přes kuchyň až do obýváku.

Btw:

Tak, máme tu další, sice trochu kratší

díl, ale tak stejně je to všem

jedno. No nic. Snad se

líbí!

*Wee*