unrequited love 5

*na letišti*

"Prosíme cestující letící směrem Praha- Londýn, aby se dostavili k odbavení a šli čekat k letadlu" ozýval se hlas z rozhlasu. To se jim řekne, oni tu už 27 minut nečekají ve frontě na odbavení. 28 minut!! Moc dlouho tady už čekat nevydržím. Podle táty jsem strašný nervák a i já vím že má pravdu. Já se tady zblázním jestli se ta fronta ihned nehne. To teprve něco uvidí.

"Na Em, uklidni se a vypij si to." Vedle mě stál Dawe a podával mi kelímek s horkou čokoládou.

"Kolik je tam cukru?" zeptala jsem se starostlivě.

"Hodně"řekl Dawe a usmál se. Co já bych si bez něj počala. Kdybych tady byla s tátou, dal by mi tam strašně málo cukru s tím  že je to už tak dost sladký a že bych měla začít pít kávu. Fuj. V klidu jsem si vypila svojí čokoládu a domlouvala s Dawem, co všechno v Anglii prozkoumáme. Chci tam strávit minimálně týden.

"A pak půjdeme na London Eye" řekl Dawe.

"Jasně. A do muzea voskových figurín"

"Proč tam?"

"Musím se vyfotit s Elvisem, Usherem, Ozzy Osbornem a One direction"

"Tak fajn. Jen mi vysvětli, k čemu ti bude se fotit s figurínami One direction, když se můžeš fotit s živími?"

"Pro srovnání s živími." Vyplázla jsem jazyk.

"Hele už jsme na řadě" řekl Dawe a začal tam dohadovat všelijaké blbosti s tou paní za pultem.

*V letadle*

Sedla jsem si k okýnku a Dawe vedle mě. Vzala jsem noviny, které mi dala letuška.

"K čemu ti to je? Vždyť tam píšou jenom samé hovadiny." řekl Dawe a nechápavě se na mě podíval.

"Protože tam je tahle úžasná osmisměrka a taky je to jediný místo, kde můžeš veřejně nakreslit Nečasovi a dalším knírky a nikomu to nebude vadit." usmála jsem se a Dawe se začal smát.

"A já se lekl, že máš v plánu něco nudného a normálního. Ukaž tu osmisměrku, já ti pomůžu."Tak jsme spolu luštili osmisměrku.

"Vidíš někde šišku ?"

"Hmm..... ŠIŠKA!" ukázala jsem vítězoslavně na slovo.

"A jo. Ale já tam nic neviděl."

Přistoupil k nám starší pán a otočil se na mě: "Děvče, nevadí když se sednu vedle tvého přítele?"

"Přítele? To je jen kamarád. A klidně si sedněte." dusila sem v sobě smích stejně jako Dawe, můj ´přítel´. Kéžby...

"Děkuji ti děvče. Já to znám takové kamarádství. Já s mojí starou jsme taky byli jen kamarádi." trval na svém stařík.

"Tak to jo, ale mezi námi opravdu nic není."usmála jsem se, a radši koukala do novin. Ne, že by se mi Dawe nelíbil. Líbil. Byl moc hezký, až moc hezký, ale známe se už od narození a bylo by to divné. A on mě určitě bere jen jako kamarádku.

"Není ti něco?" zeptal se mě tím jeho ustaraným hlasem. Podívala jsem se na něj. Do těch jeho světle modrých, nádherných očí. Byl nádherný.

"Ne nic. Jdeš se mnou kreslit knírky?" zeptala jsem se a rychle odvrátila pohled, než si všimne jak se na něj koukám.

"Jasně. Zabírám si Kalouska." řekl a usmál se.

Zbytek letu byl fajn.

Přistáli jsme a šli si pro kufry.

"Tamhle je můj, počkej tady." řekl Dawe a šel se pro kufr. Čekala jsem tam, vzala si svůj kufr, který už taky přijel. Mezitím se Dawe vrátil a tak jsme si šli vyzvednout ještě auto. Můj táta totiž myslí na všechno.

"Nezapomeň že tady se jezdí na druhý straně." připomněla sem mu.

"Fakt? Já myslel, že všichni jezdí v protisměru." zasmál se. Dali jsme si věci do hotelu a šli se projít.